Rumový průvodce: Na počátku rumu byl cukr

Když slyšíme slovo rum, většinou si představíme lahodný nápoj pocházející z Karibiku či jiné tropické oblasti. Historie rumu je pevně spjata s historií třtinového cukru. Málokdo si však uvědomí, že rum byl na svém počátku pouze zpracovanou odpadní látkou. A že hlavním produktem byl cukr. Dalo by se tedy říct, že za vznik rumu vděčíme touze po sladkém?

Odpověď hledejme v koloniálním Karibiku. V 17. a 18. století byl hlavním zdrojem příjmů třtinových plantáží cukr. Rumové příjmy byly pouze bonus, který pokrýval náklady na provoz plantáží a zvyšoval tak výnosy z výroby cukru. Pokud by totiž výroba cukru nebyla zisková, plantáže by zanikly. A tím by se nerozvíjela ani výroba rumu.

Cukrová třtina a její dlouhá cesta

Dlouhá cesta to byla nejen z hlediska času, ale také vzdálenosti, kterou musela cukrová třtina urazit. Většina zdrojů se shoduje na historickém původu cukrové třtiny. Původní domovinou měl být ostrov nad Austrálií, a to Papua Nová Guinea. Datově se odhaduje někdy v rozmezí 10 - 8 tisíc let před naším letopočtem. 

Dalším milníkem v putování cukrové třtiny byla Evropa. Konkrétněji to byla Malta, Kypr, Sicílie a jih Španělska, kam Arabové rozšířili cukrovou třtinu. Mimo Evropu to bylo hlavně území severní Afriky. Nejsou ale dochovány písemné důkazy. Je možné, že Maurové zkoušeli experimenty s destilací cukrové třtiny? Mohli být prvním národem, který vyrobil rum? Tyto otázky zatím zůstávají nezodpovězeny.

Pro nás je asi nejdůležitějším historickým momentem cukrové třtiny její doputování až do Západní Indie neboli Karibiku a Ameriky. Kryštof Kolumbus díky svému tchánovi věděl, jak je pěstování cukrové třtiny v Evropě úspěšné. A slibná provize z budoucího zisku španělských kolonií ho dovedla k nápadu rozšíření plodiny. A pokusil se o to hned při své druhé výpravě do Karibiku v roce 1493. Podle knihy El Hijo Alegre de la Cana de Azúcar (Šťastný syn cukrové třtiny) se mu ale údajně nepovedlo úspěšně převézt živé sazenice cukrové třtiny. Tím úspěšným šiřitelem třtiny měl být jiný mořeplavec, Pedro di Atienza. Zda to byl ten či onen objevitel, to nerozsoudíme. Hlavní však je, že třtina se do Ameriky nakonec dostala a začalo se jí tam dařit.

Hnědé zlato a jeho krize

Portugalci byli mezi prvními, kteří v Jižní Americe zakládali třtinové plantáže. Okolo roku 1550 bylo na východním pobřeží dnešní Brazílie 5 „cukrovarů“. V období 18. a 19. století byla výroba cukru jedním z hlavních příjmů karibských ostrovů. Ale také přicházely první problémy.

Zrušení otroctví byl pro svět velký krok vpřed. Pro výrobu cukru to byl ale naopak velký krok zpět. Plantážníci do té doby čerpali výhody levné pracovní síly. Po zrušení otroctví v roce 1834 pro ně nastala první krize. Z britských kolonií se dochovaly zmínky z britských o růstu nákladů, které způsobilo zrušení otroctví. Výroba cca 50 kg cukru se dvoj- až trojnásobně prodražila. Tedy jen na ostrovech, kde bylo zrušeno otroctví. Například Kuba a Portoriko si jej zachovalo, a tak britské impérium čelilo nerovnému souboji v cenové politice výroby cukru.

Další krize přišla s uměním výroby cukru z cukrové řepy. Britská blokáda francouzských kolonií měla za důsledek Napoleonův nápad na rozšíření výroby cukru z řepy. Na počátku byl tento typ výroby dražší, ale s dokonalejšími technologiemi se náklady s třtinovým cukrem vyrovnávaly. Napoleon navíc zavedl systém odměn za vyrobené množství cukru z řepy, ve své podstatě dotaci. Tím dokázal přiblížit cenu cukru vyrobeného v Evropě k ceně cukru z Karibiku ještě více. Navíc se tyto odměny postupně rozšířily i do okolních evropských států. To bohužel mělo negativní dopad na cukrový průmysl v Karibiku, jelikož cena dotovaného evropského cukru negativně tlačila (pro karibské výrobce) na globální cenu sladidla. A to až do roku 1902, kdy bylo dohodnuto zrušení dotací řepného cukru.

Zrušení dotací pomohlo karibským výrobcům „lépe dýchat“. Opět začali investovat do vylepšení cukrovarů a moderních zařízení. A z malých cukrovarů vznikaly sloučením centrální cukrovary, které vdechly karibskému cukrovarnictví nový život. A nejen cukru, ale opět i rumu.

Radek Navrátil,
rumový ambasador Alkohol.cz a Rumme.cz

Rumový průvodce Radka Navrátila – přečtěte si další články:

Rumový průvodce č. 1: Co znamená označení proof u rumu?
Rumový průvodce č. 2: Rumové vzdělání – knihy o rumu, I. část
Rumový průvodce č. 3: Pojmy rumového světa
Rumový průvodce č. 4: Vyvracíme rumové mýty
Rumový průvodce č. 5: Destilace
Rumový průvodce č. 6: Dřevěné sudy
Rumový průvodce č. 7: Blending
Rumový průvodce č. 8: Sistema solera
Rumový průvodce č. 9: Tiki kultura a koktejly
Rumový průvodce č. 10: Rumové vzdělání – knihy o rumu, II. část
Rumový průvodce č. 11: Na počátku rumu byl cukr   – tento článek jste právě přečetli
Rumový průvodce č. 12: Trojúhelníkový obchod
Rumový průvodce č. 13: Kill Devil, předchůdce rumu
Rumový průvodce č. 14: Jak členit rum?
Rumový průvodce č. 15: Cachaça, clairin a r(h)um agricole
Rumový průvodce č. 16: Jaké je tajemství jamajských rumů?
Rumový průvodce č. 17: Rumové vzdělání – knihy o rumu, III. část
Rumový průvodce č. 18: Velkoobjemový obchod s rumem
Rumový průvodce č. 19: Krása třtinové melasy