Whisky rozhovor s Petrem Pulkertem

5. 5. 2023 | Petr Pulkert

Kategorie: Whiskey

Petr Pulkert Články whisky kompasu našeho ambasadora Petra Pulkerta vás provází světem whisky už nějaký ten pátek. Jak se ale Petr k whisky vůbec dostal? A kudy vedla jeho cesta dál? To se dozvíte v dnešním rozhovoru. Nalijte si k tomu nějaký pěkný dram a přejeme příjemné čtení.

Ahoj Petře, moc děkujeme, že jsi souhlasil s rozhovorem. A vezmeme to hezky od začátku: Kdy ses dostal k whisky?

K whisky jsem se dostal asi jako mnoho dalších whiskařů. Začalo to někdy v 17 letech popíjením všeho možného, od vodky, absinthu, tequily a já nevím čeho všeho, až po whisky. Prvně to byl Jim Beam s colou, na kterého nás zval bratr mého kamaráda. My na to neměli peníze.
Později jsem si oblíbil Tullamorku, k té mě zase dovedl brácha. Zpočátku jsme ji ale pili vždycky s ledem, jinak mi to nechutnalo. V té době jsme o whisky ještě nic nevěděli. Ale líbil se nám ten pocit, že prostě pijeme whisky. Vždycky jsem ji měl za něco stylovýho, malinko nóbl a chlapskýho. Dneska mám pohled už malinko jinej. Ale takhle to začalo.

Proč zrovna whisky? Jiný druh alkoholu tě nelákal?

Jak jsem zmiňoval, v začátcích jsme pili všechno možné. Jednu dobu hodně tequilu, ale nikdy jsme se nějak víc o žádný nápoj/destilát nezajímali. Z hlediska výroby, historie a dalšího zkoumání to byla až whisky. Nebylo to ovšem hned, dlouhou dobu jsme jí prostě jen pili. Měli jsme, a stále máme, takovou partu, s kterou jsme chodili „na tullinu“.
Až po nějaké době zmizel ze skleniček led a protože nás Tullamorka spojovala a všichni jsme ji pili, tak jsme jednou zkusili 12letou a 10letou single malt. A tam jsme zjistili, jak jsou ty whiskey jiné.

Jaké whisky jsi měl v oblibě, když jsi začínal?

Moje srdcová záležitost je Tullamorka. Byla to nejspíš ta desetiletá, která nás nakonec všechny zbláznila do whiskey. Hlavně kvůli ní jsme se pak rozhodli jet do Tullamoru. Kromě ní jsme tehdy pili ještě Jameson nebo Bushmills, tak nějak přirozeně jsme zůstávali u irské. Ale Jameson jsme pili spíš výjimečně, když neměli Tullamorku. Přeci jen to byl náš úhlavní nepřítel. (smích)

Jak ses pak posouval a co ti nejvíce chutná dnes?

Ten posun byl, řekl bych, standardní. Od irské jsem se posunul do Skotska. Pamatuji si, že první skotskou single malt, co jsem měl doma, byla Dalmore 12, kterou jsem dostal od bráchy. Líbila se mi ta láhev s jelenem a chuťově mi taky sedla.
S naší partou jsme nejdříve vyrazili do Irska, rok na to pak do Skotska. To bylo před 10 lety. V té době jsme toho o whisky pořád věděli hodně málo a napito jsme taky moc neměli. Vybavuju si, jak jsme si tam v jednom baru objednali 10letý Talisker a chtěli jsme ho vrátit, protože to bylo úplně hnusný. (smích)
Na kouř jsme absolutně nebyli zvyklí a neměli s peated whisky žádné zkušenosti. Nějakou dobu jsme teda ještě zůstali u irských a nenakouřených skotských. Vzpomínám si, že nám všem hodně chutnala whisky Glengoyne a osobně jsem si dovezl Strathislu 12 - ta palírna je nádherná.
Dneska bych řekl, že z nějakých 80 % piju skotské single malt. Přirozeně, ten výběr je obrovský a stále je co zkoumat. V čase se mi priority mění, teď zrovna jsem si oblíbil Bowmore, Edradour, Lagavulin nebo GlenDronach… no, vlastně bych mohl jmenovat hodně palíren, ale stylem mi aktuálně nejvíce sedí mohutnější whisky po sherry.

Nastal u tebe ve whisky vzdělávání nějaký výraznější krok, který tě posunul kupředu?

Nejvíce jsem se vzdělal asi ve „studovně“ Vaška Routa. Byl to první whisky klub, který jsem navštívil, a moc se mi tam líbilo. Takže jsem tam začal chodit častěji a navštěvoval jsem řízené degustace. Vašek je velký znalec a taky showman. Postupem času jsme se seznámili a dnes jsme kamarádi. Naučil mě toho zcela jistě nejvíc, nejednou mi nalil nějakou dobrotu bokem. A vůbec, hodně mu vděčím za odstartování mé whisky cesty.
Kromě Vaška jsem se taky učil od celé té jeho bandy, vlastně můžu mluvit o české whisky komunitě, ve které už mám dnes také přátele. Kuba Moravec, Peter Praženka, Mirka Kverková, Zdeny Kortiš a další… Od všech jsem se něco naučil a všem jsem vděčný.

A jak vůbec tvoje školení probíhalo?

Bylo to príma školení. Obzvláště, když se začínalo v 9 hodin ráno lehkou svačinkou – Macallan Enigma. Jinak jsme oba seděli u stolu a povídali si o whisky. Nic víc, nic míň. Vašek tam nemá křídu ani tabuli, osnovy k tomu taky nejsou. Prostě jsme si povídali o historii, o výrobě, o palírnách a všem možném. A já se doptával na všechno, čemu jsem úplně nerozuměl. Bylo to skvělý a když se nad tím dnes zpětně zamyslím, měl jsem vážně kliku, že jsem měl jen pro sebe takového odborníka, který se mi věnoval.

rozhovor o whisky

Jaká je vlastně vhodná denní doba pro degustaci whisky?

To je dobrá otázka a vysvětluje/ospravedlňuje to ranní degustování. Má se za to, že nejvhodnější doba je totiž dopoledne. Po vydatné snídani a v době, kdy je člověk plný síly, dobře se na to soustředí a čichové i chuťové buňky jsou připravené a čerstvé.
Jasně, degustovat se dá vlastně kdykoliv, ale přeci jen večer už má člověk za sebou celý den, hodně toho jedl, pil, načichal hodně vůní i smradů, může být unavený… Slyšel jsem hodně historek o tom, jak master blendeři v palírnách obcházejí a zkouší whisky ze sudů právě dopoledne. Není to ale o tom se opít. Pracují hodně nosem a často whisky buď ani nechutnají nebo ji vyplivnou.

Hodně jsi za poznáním whisky cestoval, kterou destinaci bys doporučil a proč?

Nevím jestli hodně, rád bych za whisky cestoval mnohem víc. Zatím jsem byl 5x v Irsku a 3x ve Skotsku. V rámci dovolené jsem ještě navštívil palírnu Kavalan na Tchajwanu. Když připočtu ty české, navštívil jsem sotva 50 palíren.
Pořád je hodně palíren, kam bych se rád podíval. Letos se chystám opět do Skotska a už se moc těším. Kdybych měl něco doporučit, tak především skutečně vyrazit! Hodně lidí whisky pije, ať už skotskou nebo irskou, ale ne vždy se odhodlají k návštěvě palírny. Přitom to je opravdu neskutečný zážitek. Vidět to naživo, projít si v rámci tour výrobu, vše na vlastní oči vidět, vnímat, cítit… To člověk teprve pochopí, jak se whisky vyrábí, co je s tím práce a jak moc fajn jsou lidi, kteří za ní stojí.
Kdybych měl pak doporučit konkrétní destinaci, je asi nejvhodnější Speyside. Přeci jen pro Čecha je to relativně dostupná lokalita a je tam více než polovina skotských palíren, doslova na každém rohu. Islay je magické místo, ale tam už je to trochu složitější a ne každý holduje kouřovkám.

Pokud by se některý z našich čtenářů rozhodl na „whisky cestu“ vydat, třeba do tebou zmíněného Speyside, doporučil bys mu nějakou přípravu? Je třeba něco předem zajistit? Palírny jsou standardně otevřeny pro veřejnost?

Rozhodně bych doporučil cestu s dostatečným předstihem naplánovat a potom i zabookovat. Letenky, ubytování, tours v palírnách, případně rezervace v restauraci na večeři. Na všechno je potřeba myslet. Obzvláště, pokud by šlo třeba o cestu na Islay, kde jsou kapacity opravdu omezené. Však jsem se o tom rozepsal v jednom z mých článků.
Většina palíren je otevřená pro veřejnost a mají standardní otevírací dobu, kdy můžete přijet a porozhlédnout se v jejich distillery shopu. Pokud chcete ale prohlídku palírny, už je nutné si ji zamluvit. Klasické prohlídky bývají i několikrát za den, podrobnější prohlídky nebo degustace ze sudů třeba jen jednou denně, takže opět rozhodně doporučuji vše s předstihem zarezervovat, abyste pak nebyli zklamaní.

Mimo jiné jsi součástí několika projektů a sám vedeš řízené degustace po ČR. Kdy ses rozhodl, že se vydáš touto cestou a co tě k tomu vedlo?

Že se do whisky světa vrhnu i pracovně, mě napadlo poté, co jsem se v roce 2015 přestěhoval do Prahy a rozhodoval se, čemu se budu věnovat. Chtěl jsem dělat něco, co mě baví. Proto jsem tehdy poprvé zazvonil na zvonek Rémy Cointreau. Uběhla dlouhá doba, nějaká práce přeci jen byla, ale nikdy toho nebylo dost, aby se z whisky stala moje hlavní práce.
Zároveň jsme rozjeli i projekty s kamarády. Whisky Stories jsme založili s Kubou Moravcem a Pavlem Šustrem, děláme whisky degustace na míru. S Pavlem jsem pak před lety vymyslel deskovou hru o whisky - The Whisky Game. Podařilo se nám na její výrobu vybrat peníze v crowdfundingové kampani, takže ji teď reálně vyrábíme. Je to takový malý splněný sen. No a samozřejmě jsem moc rád, že mohu být whisky ambasadorem pro alkohol.cz.

Jak velký je všeobecně o whisky degustace zájem? Mají návštěvníci degustací již nějaký přehled nebo se jedná o úplné „whisky nováčky“?

Bohužel musím říct, že v tomhle ohledu jsme stále spíše národ rumařů. Prostě jsme na sladký. (smích) Zájem o whisky ale neustále roste, nezřídka se k whisky dostanou právě i rumaři, ale ani opačná „migrace“ není výjimkou.
Fundovanost účastníků degustací je různá. Někdy je degustace pro lidi, kteří whisky v podstatě nepijí a mají to v rámci nějakého pracovního teambuildingu, jindy zase dělám degustaci pro nadšence, kteří o whisky už vědí hodně a jsou lační po nových informacích.
U nováčků mě baví, když jim dám porovnat bourbon, irský blend, skotský blend, single malt a na závěr nakouřenou single malt. Ty rozdíly jsou tak obrovské. Mnoho neznalých tvrdí, že všechny whisky chutnají stejně, třeba jako mýdlová voda, tohle je ale vyvede z omylu. Řadu z nich to třeba i nakopne objevovat svět whisky více.

degustace whisky

Mají návštěvníci zájem o „whisky vzdělávání“? Doptávají se na podrobnosti ohledně whisky?

Někteří ano, někteří ne. Já mám samozřejmě radost, když jsou lidi zaujatí a doptávají se. A je příjemný, když jim dokážu odpovědět.

Jaké nejzajímavější dotazy jsi ohledně whisky dostal?

Jak přesně vypadá odkličovačka?

A jak přesně vypadá odkličovačka?

No, to se celkem špatně popisuje. Je to takový větší mechanický nástroj, bývá to takový buben, kde se mechanicky odlámou klíčky a spolu s rozlámanými zrny propadávají ven. Používají se pak jako součást krmiva pro dobytek. Ten mechanismus odkličovačky je ale pod kryty, takže vy vidíte třeba jen velký plechový box.

V tuto chvíli navrhuješ unikátní whisky deskovou hru The Whisky Game. Kdy, kde a jak tento nápad vznikl?

Nápad vznikl na Silvestra roku 2017. Na společné akce často někdo dotáhl nějakou deskovku a hrálo se. Já osobně úplně na deskovky nejsem, ale napadlo nás, když už je teda hrajem, jestli neexistuje nějaká deskovka o whisky. A zjistili jsme, že ne. Tak jsme si řekli, že bychom mohli udělat vlastní.
Nejdřív to bylo spíše v žertu, ale hned na začátku ledna 2018 jsme se sešli a začali vymýšlet. Nápadu jsem se nejvíce chytil já a Pavel, takže v tom od té doby jedem my dva. S přestávkami na tom děláme už 5 let. Za tu dobu hra prošla řadou testování, vyrobili jsme prototypy, no a jak už zaznělo, nedávno se nám podařilo hru zafinancovat, takže za nedlouho poputuje do celého světa.

Jaké doporučení máš pro naše čtenáře, pokud chtějí s poznáváním whisky začít nebo se chtějí v poznávání whisky zlepšovat?

Začít můžete třeba mojí sérií článků Whisky kompas. Jinak ale navštivte klub nebo bar, kde se na whisky zaměřují a kde jí rozumí. Nebojte se zeptat a navštivte nějakou řízenou degustaci. Samozřejmě spoustu teorie najdete na internetu, ale není nad to se vzdělávat někde v příjemném prostředí, se sklenkou v ruce a po boku expertů.

Je nějaký whisky klub nebo bar, který rád navštěvuješ a můžeš za sebe doporučit?

V Praze rozhodně Marpek, Whisky & Kilt a Jindřišská věž. Všude najdete za barem experty, kteří se s vámi moc rádi dají do řeči a ochotně poradí i vysvětlí. Mimo Prahu bych doporučil Black Stuff v Olomouci, v Brně Whiskáč a Angels’ Share, v Břeclavi Cafe Bulldog. Nemůžu vynechat ani Izzi pub, který najdete v Bratislavě. To je doporučení čistě za mě, nějak nevím o dalších dobrých whisky barech, tak pokud někdo máte, určitě sypte tipy! Mám pocit, že těch whisky podniků je stále nějak málo…