Ke kořenům třtiny: Historie rumu

Rum, ron, rhum. Pár písmenek a takové radosti. Kde se ale tenhle název pro destilát z cukrové třtiny vzal? A kdy a kde se vlastně rum začal vyrábět? Pojďte se vydat na cestu rumovou historií.

Odkud pochází název rum? 

Po původu tohoto názvu pátrají odborníci po celém světě už nějaký ten čas a pořád se nedokázali dohodnout na jedné verzi. Teorií je celá řada:

  • Někteří tvrdí, že za původem slova rum stojí velmi staré a dnes už nepoužívaný anglický výraz rumbullion, který znamená zmatek, chaos nebo hluk. Přesně takové emoce totiž dokáže rum poměrně snadno probudit.

  • Podle jiných jdou rumové kořeny k nizozemským námořníkům, kteří svůj rum popíjeli ze skleniček, kterým se říkalo roemer. Je tedy možné, že název skleničky se přenesl i na samotný obsah.

  • Rum se vyrábí z cukrové třtiny. Zcela pochopitelný by tedy byl i název odvozený od latinského slova saccharum - cukr.

  • Existuje také teorie, že rum je zkomoleninou francouzského slova arome, tedy aroma, vůně.

Při troše snahy se dají obhájit všechny výše zmíněné verze. Pokud ale v budoucnu někdo zázrakem nenajde dokument, který by jednu z nich potvrdil, k pravdě se asi hned tak nedobereme.

Kdy se začal pít rum?

Ani tady nemáme jasnou odpověď. S jistotou víme, že historie rumu se píše mnohem déle, než byste možná čekali, i když konkrétní letopočet můžeme jen hádat. Logické je, že rum se zrodil v místech, odkud pochází cukrová třtina. Velmi pravděpodobně se tedy jedná o jihovýchodní Asii, zdroje zmiňují Čínu, Indii nebo Indonésii. 

V některých pramenech se dočteme, že první třtina se sklízela kolem roku 10 000 př.n.l. na ostrově Papua-Nová Guinea. Jenže na tomto ostrově najdeme jen planý druh Saccharum robustum, který dorůstá až 10 metrů, ale kvůli nedostatečnému obsahu sacharózy se pro výrobu cukru nehodí. 

Už v prastarých indických textech v sanskrtu se dají dohledat zmínky o shidhu – nápoji destilovaném z cukrové třtiny. Ájurvédský lékař Vagbhata, který žil v 7. století před naším letopočtem, dokonce doporučoval pro zdraví popíjet alkoholické nápoje, jako rum, víno nebo medovina s mangovým džusem. Ze sanskrtu pochází i nejstarší písemná zmínka o konzumaci předchůdce rumu. V rukopisu zvaném Mānasollāsa (asi 1129 n.l.) se píše o fermentovaném třtinovém pivu zvaném asava.

Polská historička Maria Dembińska v pramenech dohledala, že král Petr I. Kyperský přinesl v roce 1364 na kongres královských hodnostářů v Krakově darem rum. Je to logické, protože Kypr byl ve středověku významným producentem cukru, ale je také možné, že s rumem, jak ho známe dnes, měl tento nápoj pramálo společného. Každopádně je popisován jako vynikající a to zejména ve směsi s mandlovým mlékem. Ve 14. století najdeme také zmínku o velmi dobrém víně z cukru u cestovatele Marca Pola, který cukrovou lahůdku okusil na území dnešního Íránu.

Od kdy se destiluje rum v Karibiku a Jižní Americe?

Sláva, tady konečně máme konkrétní datum! První sazenice cukrové třtiny přivezl na Hispaniolu Kryštof Kolumbus při své cestě do západní Indie v roce 1493. Kolumbus se ve službách katolických králů Španělska plavil přes Atlantský oceán a objevil tu nový kontinent, později nazvaný Amerika. Jak už víme, ten vzbudil velký zájem a v následujících letech se evropské mocnosti přetahovaly o to, která z nich bude úspěšně kolonizovat země Jižní i Severní Ameriky.

První zaznamenaná destilace proběhla v Karibiku v 17. století a vděčíme za ni otrokům na třtinových plantážích. Při práci se třtinou zjistili, že melasa může fermentovat a tím vzniká alkohol. Destilací a čištěním směsi vznikl nápoj podobný dnešnímu rumu. Podle dochovaných záznamů z Barbadosu přišel první rum z ostrova Nevis a říkalo se mu Kill Devil. Vzhledem k jeho skutečně ďábelské voltáži se není čemu divit. 

Jiné zdroje původ současného rumu stopují právě na Barbados. Místní obyvatelé nápojem z kvašené a destilované melasy údajně upláceli piráty, aby nedrancovali tamní vesnice a neunášeli jejich ženy. Podle dalších historiků se rum na Barbados dostal spolu s cukrovou třtinou z Brazílie, konkrétně od Richarda Ligona. Ten přišel na Barbados s vybavením, otroky a know-how v oblasti destilace. 

Ať tak či tak, za méně než 10 let se z cukrových baronů na Barbadosu stali jedni z nejbohatších na světě a vývoz cukru a rumu nebývale vzkvétal. Sláva třtinového destilátu se rozšířila i v Severní Americe a roku 1664 se na Staten Islandu otevřely brány prvního rumového lihovaru v britských koloniích takzvané Nové Anglie. Netrvalo dlouho a i tady se z výroby rumu stal velmi výnosný byznys. Rum se dokonce používal jako měna při nákupu otroků nebo při obchodování s Evropou.

Popularita rumu rostla nebývalou rychlostí, také díky tomu, že vycházel výrazně levněji, než francouzská brandy. Jak poptávka stoupala, obchodníci z Nové Anglie pochopili, že jednodušší a levnější bude importovat z Karibiku melasu a destilovat ji až ve Státech. Zanedlouho se tu zrodilo více než 100 lihovarů a z oblasti se stala rumová velmoc.

Rum a politika

Zásoby melasy z britských kolonií nebyly nekonečné. A protože Francie zakázala výrobu rumu na svých karibských ostrovech, aby nekonkuroval brandy, začali Britové nakupovat melasu i odtud. Následovalo uvalení masivní daně na melasu z francouzské strany. A protože rum tvořil 80 % vývozu a zavedení takové daně by znamenalo vyřazení destilerií z provozu, i tato skutečnost přispěla k boji za nezávislost Spojených států. Jak sám John Adams (druhý prezident USA) napsal v jednom z dopisů svému příteli: „Nevím, proč bychom se měli stydět za to, že melasa byla základní složkou americké nezávislosti. Velké události se zrodily i z mnohem menších příčin.“

I po revoluci zůstal rum úzce spjatý s politikou. Političtí kandidáti se snažili naklonit výsledek voleb svou velkorysostí. Návštěvníkům shromáždění nalévali rum a aby dokázali svou nezávislost a věrnost republikánské myšlence, popíjeli s voliči. Situace s výrobou rumu se ale pořádně zkomplikovala. Válka totiž narušila kontakty s ostrovy a s tím i dodávky melasy. 

Začíná se psát úplně nová kapitola. Země vítá nové osadníky, kteří si přijíždějí splnit svůj americký sen zejména z Irska a Skotska. Míří hlavně do středu kontinentu. Nemají zkušenost s destilací třtiny, ale zato už se něco napálili obilí. A víte, čemu se v Americe opravdu daří? Zrnu. Přichází éra whisky a dalších obilných lihovin, které americký rum postupně vytlačuje na periferii. 

Přestože i dnes se ve Spojených státech najdou hrdé rumové destilerie, jako je třeba Richland, zůstává rum doménou Karibiku a Střední Ameriky, kde třtina prosperuje a výroba tak není závislá na importu. Kdyby se věci semlely jinak, třeba bychom tu dnes neměli bourbon. A to by byla velká škoda.

No a to je z historie pro dnešek všechno. Říkáte si, že jsme se nevěnovali samotné výrobě? Té totiž patří náš rumový opus magnum, který vřele doporučujeme ke čtení. A nedostali jste náhodou při čtení chuť na rum? Vyberte si...

Tak na zdraví! A na rum!