Příběhy, které píše whisky: Jak se Popelka dostala na bál

Milé děti… ehm, to raději ne. Dnes si budeme povídat o Popelce, která se nakonec dostala na bál a okouzlila všechny… To je příběh, který se ve světě whisky skutečně stal. Byla jednou jedna stará ušmudlaná a roky zavřená palírna s rezavými šaty pod rouškou prachu. Jmenovala se Bruichladdich. To je naše Popelka. A její příběh píše Jim McEwan, legendární mistr svého řemesla a jeden z nejslavnějších lidí v historii whisky průmyslu.

Palírna Bruichladdich byla založena v roce 1881 bratry Harveyovými na pobřeží ostrova Islay. Bratři nebyli ve světě whisky žádní nováčci, rodina vlastnila už 2 palírny v Glasgow, a tak využili své zkušenosti a vybudovali velmi moderní palírnu, do které instalovali nezvykle vysoké destilační kotle pro produkci lehkého destilátu. Šestimetrové kotle nechali vyrobit v Glasgow firmou Bennet and McLaren. 

Obecně se bratři se svou novou palírnou nechtěli zrovna zařadit mezi menší tradiční palírničky na ostrově. Jejich plány byly mnohem smělejší. Palírna měla dodávat single malt whisky a spolu s dalšími rodinnými palírnami chtěli Harveyovi vytvořit soběstačný byznys s blended whisky. Nakonec se ale mezi sebou úplně nedohodli a palírna na Islay zůstala jako samostatně fungující dodavatel single maltu na trh se skotskou. To se ukázalo jako problém, protože Skotsko už bylo sladovou whisky z Islay zásobeno dostatečně. Palírna tak fungovala sotva na uživení sebe sama a byla v průběhu dalších desetiletí několikrát uzavřena. 

Po velkém požáru v roce 1934 chtěla rodina vytěžit peníze z pojistky a zbytek palírny rozebrat, ale nakonec se tak nestalo. Přesto byla palírna o tři roky později prodána za pouhých 8 000 liber. Spekulant Joe Hobbs ji obratem prodal za trojnásobek společnosti ASD (Associated Scottish Distillers), kde měl podíl.

Destilerie prošla částečnou renovací, ale ani v dalších letech se nedočkala kdovíjaké slávy. Opět byla několikrát uzavřena a znovu otevřena, v roce 1961 byla v rámci expanze uzavřena sladovna v areálu palírny, kapacita byla téměř zdvojnásobena a dodávku sladu začala zajišťovat sladovna Port Ellen. V 70. letech byla kapacita palírny už 1,5 milionu litrů čistého alkoholu ročně. Situace na trhu a „nadbytek“ dodávky sladové whisky v 90. letech však donutily majitele, kterými v té době byla společnost Whyte & Mackay, palírnu v roce 1994 trvale uzavřít.

Fuck off, Marku

Nedlouho po uzavření palírny se na ostrově Islay ocitl Mark Reynier, známý obchodník s vínem a také s whisky. Užíval si tu cyklistiku a při jedné z projížděk se chtěl zastavit i v palírně Bruichladdich, aby se na vlastní oči podíval, jak se zde whisky vyrábí. Ke svému údivu ale narazil na zavřenou bránu s řetězem a cedulí s nápisem „NO VISITORS! PLANT CLOSED“ („ŽÁDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI! TOVÁRNA UZAVŘENA“). To ho udivilo a umocnilo jeho zvědavost: „Továrna? Jaká továrna, vždyť je to palírna“. Když pak viděl muže přecházejícího po areálu, začal cloumat s brankou a přivolal si ho. Slušně se ho zeptal, zda by mu mohl otevřít, aby se podíval dovnitř. Reakce zrovna neodpovídala pověstné pohostinnosti a srdečnosti místních: „No. Fuck off!“ (Ne, vypadni!).

A tak se budoucí majitel palírny se staženým ocasem odporoučel na kole zpátky do hotelu, kde své zklamání spláchl několika panáky whisky. Zde poprvé zauvažoval, že palírnu koupí. Jelikož se nápad zdál dobrý i další den ráno, začal pravidelně psát společnosti Whyte & Mackay a dělat nabídky na koupi. Byl ale stále dokola odmítán.

Mezitím už místní sepisovali petice a snažili se přesvědčit společnost Whyte & Mackay, aby palírnu opět otevřela. Její uzavření mělo na obyvatele malinkého městečka obrovské dopady. Ani jim se však nedostalo potěšující odpovědi. 

Trvalo to dlouhých 6 let a asi už jim vytrvalý Mark lezl na nervy, a dost možná pomohlo i jednání s vlastníkem Whyte & Mackay, americkou společností Fortune Brands, ale v roce 2000 nakonec souhlasili s prodejem palírny za 6,5 milionu liber. S jedním ultimátem - peníze musí být na účtu do 19. prosince v poledne. Zběsilé shánění financí skončilo jen pár minut před polednem, kdy účetní naposledy přepočítala libry a Mark Reynier se společníkem Simonem Coughlinem mohli slavit.

A teď k té Popelce

Palírna byla zavřená více než 6 let, během kterých se v areálu nedělo absolutně nic. Whisky tiše zrála v sudech, nehlídaná, nekoštovaná, stav sudů všelijaký… Budovy chátraly, rez už se prožírala všude, kam to jen šlo. Na každém kroku prach a černá plíseň. Nikdo netušil, v jakém stavu budou přístroje a zařízení ani zda půjde vše uvést do provozu a znovu na starých kotlích destilovat whisky.

Bylo jisté, že noví majitelé v čele s Markem budou potřebovat pomoct. Někoho zkušeného, znalého palírenského řemesla a také dost bláznivého, aby se do takové fušky pustil. Naštěstí se k dílu ne náhodou nachomýtnul velezkušený Jim McEwan. V té době měl Jim za sebou již více než 40 let praxe ve whisky průmyslu a vedl palírnu Bowmore, které se dařilo dobře. Jim mohl v poklidu „dosloužit“ v Bowmore na teplé ředitelské židli se slušným platem ve fungující palírně a se zdviženou hlavou odejít za pár let do důchodu. Když mu ale Mark Reynier zavolal, zda nechce vést projekt znovuzrození palírny Bruichladdich, neváhal ani minutu.

V lednu 2001 práce začala. Jim s Markem prošli palírnu a postupně zjišťovali, v jak špatném stavu se nachází. I proto si sjednali schůzku s Duncanem McGillivrayem, který byl před zavřením v roce 1994 dlouholetým zaměstnancem palírny a znal zde každé zákoutí. V hotelu Port Charlotte ho po několika panácích whisky nakonec ukecali a dokonce jim slíbil, že do konce května palírna opět bude pálit. První dny toho možná litoval, práce bylo opravdu hodně. Bylo nutné shánět náhradní díly, dávat vše znovu do pořádku. Nakonec pomohla i zavřená palírna Inverleven v oblasti skotské nížiny, odkud Jim a Duncan koupili v podstatě kompletní zařízení za směšných 20 000 liber. Ušmudlaná zlomená Popelka se postupně začala zvedat z prachu. Mimochodem, byl to sám Jim McEwan, který o palírně Bruichladdich vypráví jako o Popelce, kterou se tehdy snažili dostat na bál…

Nová éra Bruichladdich

A konečně, 29. května roku 2001 to dokázali. Hodiny ukazovaly 8:26, když po více než 7 letech z destilačních kotlů v Bruichladdichu opět vytekl new make spirit. Jim tento moment označuje jako jeden z nejsilnějších ve své dlouhé whisky kariéře. Bylo to velké břímě, které na sebe Jim s Duncanem vzali, ale nervózní investoři nakonec mohli Markovi a spol. podat ruce. Konečně se začalo pálit, konečně se dlouhé pracovní dny a noci vyplatily. Palírna Bruichladdich ožila…

Tím to ale neskončilo, naopak. Nastala dlouhá doba čekání, než destilát v sudech vyzraje a stane se z něj whisky. Mezitím trávili Jim s Duncanem mnoho dní ve skladech, kde procházeli staré zásoby, které koupili společně s palírnou. Jim pak přichází s celou řadou limitek a stáčení, pro která používá nejrůznější sudy, mimo jiné i z oblasti vinařství. Mark Reynier, kterého už jeho otec učil u jídla poznávat vína, měl silné a dlouholeté konexe s vinařstvím, a tak se mu dařilo shánět kvalitní sudy pro zrání whisky. Až po dlouhých 5 letech přichází na trh první single malt whisky Bruichladdich z rukou Jima McEwana. Pětiletá Port Charlotte předznamenává novou éru.

Popelka to roztáčí na bále

Tým nepolevil v práci a postupem času uváděl na trh další a další plnění. Jim si také splnil jeden ze svých velkých snů a v září roku 2002 proběhla první destilace extrémně nakouřené whisky, kterou později uvedli na trh pod značkou Octomore. Palírna sbírala ocenění a svým příběhem i přístupem k whisky si získávala fanoušky po celém světě. Jim McEwan, Duncan McGillivray a Mark Reynier to prostě dokázali. Tvrdou prací, správnými rozhodnutími a za využití letitých zkušeností se z ošuntělé Popelky stala okouzlující princezna. 

Důkazem, že uspěli, může být i prodej palírny v roce 2012. Společnost Rémy Cointreau ji koupila za neskutečných 58 milionů liber. Téměř desetinásobek ceny, za kterou ji Mark Reynier a spol. před Vánocemi roku 2000 pořídili. Vítej na bále, Popelko!

Přečtěte si i další příběhy ze světa whisky:

Ďábel​ ve whisky
Č​erná magie z palírny Bruichladdich
Šílený vědátor nebo génius?
Jak vznikla trojhranná láhev Glenfiddich?
Jak se Popelka dostala na bál – tenhle článek jste právě přečetli
Whiskový Bentley Macallan
Nos pojištěný na miliony
Jak chutná stoletá whisky uvězněná v ledu?
Příběh kráčejícího muže
Bourbonová legenda Pappy Van Winkle