Kudy teče whisky: Whisky v každém koutu Evropy?

Ačkoliv Skotsko, které je mnohými považováno za kolébku whisky, zaujímá na evropském trhu zcela bezpečně přední postavení, statistikami se derou na světlo i méně zavedené země a nové palírny. Stále častěji se lidé z různých koutů starého kontinentu pouští do světa whisky, ne aby naháněli skotskou, nebo kopírovali úspěšné značky, ale aby sami předvedli, že i lokální suroviny, zkušenosti a tradice dokáží vytvořit výjimečné destiláty.

Dnes se evropský trh s whisky (pokud se budeme bavit o Evropě bez UK a Irska) může pochlubit širokou škálou uznávaných značek, z nichž mnohé rozhodně nejsou na trhu krátce a některé už posbíraly řadu ocenění. Kdo nikdy neslyšel o whisky Mackmyra ze Švédska, o německé Slyrs, francouzské Armorik nebo Puni z Itálie?

Francie

Francie je vedoucí zemí na trhu s whisky v Evropě. Ačkoli je známá především výrobou vína a člověk si typického Francouze představí spíše se sklenkou Bordeaux či koňaku v ruce, má tato země velkou náklonnost k whisky a její spotřeba postupem času neustále roste. Kdysi mě osobně velmi překvapilo, když jsem se dozvěděl, že Francouzi jsou největšími konzumenty skotské na světě (v přepočtu na obyvatele). Vlastně mě to udivuje dodnes, jak to tam stíhají všechno pít. Ne nadarmo je v Paříži každoročně pořádán jeden z nejuznávanějších whisky festivalů na světě: Whisky Live Paris. 

Taková vášeň pro whisky? Není tedy divu, že se některé kouty země galského kohouta staly domovem pro lokální francouzskou whisky. Tou úplně první se stala míchaná whisky WB (Whisky Breton), kterou na trhu představila palírna Warenghem distillery v roce 1983. A o 15 let později se Francouzi dočkali také první vlastní single maltky, když byla na trh uvedena whisky Amorik.

Podobně jako ve Skotsku, Irsku, Japonsku i dalších zemích, také ve Francii mají svou asociaci, která sdružuje výrobce whisky a vymezuje pravidla pro výrobu. Fédération du Whisky de France pomáhá a ochraňuje všechny výrobce, kteří výrobní procesy od záparování až po zrání drží na území Francie. Aktuálně pod federaci spadá 95 % místní produkce whisky z hlediska objemu, a ten společně tvoří na 86 palíren! Upřímně, čekali jste, že Francie se může pochlubit tolika palírnami? Za posledních 15 let Francie zpětinásobila produkci whisky! 

V roce 2015 byly vytvořeny dva chráněné regiony, resp. označení whisky z těchto regionů - Whisky de Bretagne (bretaňská whisky) a Whisky d’Alsace (alsaská whisky). Ty mají různá pravidla, která musí splňovat. Zajímavostí třeba je, že bretaňská se smí dobarvovat karamelem, zatímco alsaská nikoliv. Co mě však zaujalo ještě více, obě whisky musí zrát minimálně 3 roky v dubovém sudu (klasika), ale po třech letech může být alsaská whisky přesudována do sudu z libovolného dřeva. To samozřejmě nabízí dost prostoru pro experimentování.

Warengham distillery

Palírna byla založena již roku 1900 Leonem Warenghamem a v průběhu let si vybudovala silné jméno především díky bylinným likérům. Až v roce 1983 proběhla v rozšířené palírně destilace whisky a v roce 1987 mohla být světu představena první francouzská whisky. Míchaná whisky s názvem Whisky Breton byla směsí tvořenou z 25 % sladovou a ze 75 % obilnou whisky. A protože whisky sklidila úspěch, bylo vedení motivováno k dalšímu snažen. V roce 1993 byla vybudována nová sladová palírna, která o pět let později uvedla na trh vůbec první francouzskou single malt whisky - Amorik. 

Velkým úspěchem nejen pro palírnu, ale pro francouzskou whisky obecně, bylo ocenění „Best European Single Malt“, které získala Amorik Double Maturation v roce 2013 na uznávané soutěži World Whiskies Awards. Tento úspěch, dá se říci, odstartoval první export francouzské whisky do světa.

Brenne distillery

Mladá palírna, kterou založila bývalá baletka, Allison Parcová, uvedla svou první whisky na trh v roce 2012 a prodeje startovala v New Yorku, kde whisky rozvážela do obchůdků na kole. 

V palírně kladou velký důraz na terroir, tedy využití lokálních surovin, které pak vytváří lokální whisky. Ta je 100% organická a jde o sladovou whisky stařenou v sudech vyrobených z francouzského dubu (limousin oak) a finišovanou v sudech po koňaku. Brenne single malt tak nabízí poměrně unikátní chuť plnou ovoce a květin. Vedle klasického plnění bez udání věku nabízí palírna také desetiletou single malt, která je vydávána jednou ročně v omezeném množství.

Rozelieures distillery

Původně především velká farma s ovocnými sady a poli s obilím, tento rodinný podnik řídí již pátá generace rodiny Gralletů. Rozelieures se během desetiletí proslavila především ovocnými pálenkami, zejména z lokálních mirabelek. Do rodiny se v 90. letech přiženil Christophe Dupic, který našel s tchánem společnou vášeň pro whisky. Po pár výletech do Skotska si nad sklenkou řekli, že mají vlastně všechny suroviny potřebné pro výrobu whisky, a tak se rozhodli posunout dobrodružství rodinné farmy dalším směrem.

Palírna Rozelieures je první palírnou ve Francii, která začala pro výrobu whisky používat nakuřovaný slad. Ten si připravují od roku 2017 ve vlastní sladovně a nakuřují na hodnotu zhruba 20PPM. Svou whisky staří v sudech z místního dubu, ale také v sudech po bourbonu z Kentucky, sudech po sherry, francouzském víně apod.

Michel Couvreur

Pokud se bavíme o Francii a whisky, nejde nezmínit značku Michel Couvreur. Mezi českými whiskaři je to dost možná ta první značka, která vás v souvislosti s francouzskou whisky napadne. Ale…

Michel Couvreur není francouzská whisky. To je fakt. Fakt, který nevypovídá nic o kvalitě či chuti, jen prostý fakt. Není tajemstvím, že whisky z „dílny“ Michela Couvreura jsou vlastně whisky či destiláty dovezené ze Skotska, které ve francouzských sklepích pouze zrají. Ačkoliv slovo „pouze“ bychom měli dát do uvozovek, protože dle samotného Couvreura je zrání právě to, co z 90 % ovlivňuje výslednou chuť whisky. S devadesátkou by leckteří asi nesouhlasili, ale pojďme se shodnout alespoň na tom, že zrání je ze všech procesů výroby fáze nejdůležitější. 

Michel Couvreur, chlapík, který dlouhou dobu obchodoval nejen s vínem, se nakonec v 70. letech zhlédl ve whisky. Dokonce si v počátcích pomýšlel na vybudování nebo koupi vlastní palírny, ale whisky loch a ekonomická situace takovému ambicióznímu plánu nepřály. A tak se nakonec vrátil zpět do Francie a v roce 1990 v Bouze-Iès-Beaune založil společnost Michel Couvreur Scotch Whisky Limited. Zde najdete sklepy, které Couvreur sám budoval a kde dnes zraje whisky. A tady začal příběh nákupů skotské whisky (zprvu i 5-10 let staré, později především nákup new maku), u které se staral o zrání a dělal z ní whisky dle svého gusta. 

Ze které skotské palírny whisky či destilát nakupoval, bylo vždy tajemství. Co je však veřejně známo, pro staření whisky si sudy pečlivě vybíral a používal především kvalitní staré sudy po sherry. Michel Couvreur zemřel v roce 2013, o whisky se dnes stará master blender Jean-Arnaud. Rodinný odkaz a značku do budoucna pravděpodobně převezme Couvrerův vnuk, Alberic. 

Jistě skvělou zprávou je vybudování vlastní palírny, která první destilát vyprodukovala v roce 2022. Na první „francouzskou“ whisky si budeme muset počkat, ale jistě je to velký krok. Současná produkce značky Michel Couvreur je každopádně přijímána různě. Najdou se zlí jazykové, kteří nepřekousnou model „dovoz skotského destilátu, staření u nás ve francouzských sklepích a následný prodej pod naším brandem“. Na druhou stranu se najde také mnoho zastánců této whisky, kterým nejde tolik o pozadí a zajímá je především chuť. A tady si dovolím osobní názor. Já mám osobně whisky od Couvrera velmi rád. Obzvláště jejich kouřovky po sherry jsou famózní. Zcela bez pochyby mají k dispozici velmi kvalitní sudy, ve kterých leželo opravdové sherry. Už jejich „základní“ patnáctiletou Candid jsem nikdy nedostal z hlavy, to je prostě fantastická whisky, kterou chci mít k dispozici neustále doma na polici. Krásný požitek, to je přeci důvod, proč whisky pijeme…

A možná ještě zmíním jednu zajímavost, která mě kdysi celkem překvapila. Whisky Michel Couvreur nemají standardní korkový uzávěr, ani šroubovací uzávěr, ale klasický korek, který znáte z vín. Pro otevření láhve si tak připravte vývrtku…

Itálie má své postavení

Země vína a grappy, to je Itálie především a vždycky bude. Pokud vás však italská vína příliš neoslovují a na dovolené v Alpách či na písčitých plážích byste raději vyzkoušeli místní whisky, nebudete zklamáni. Italská whisky nejen že existuje, ale čím dál více oslovuje i tradiční pijáky skotské či irské.

Italové využívají znalosti a zvyklosti z výroby vína a ve whisky kladou velký důraz na terroir a místní suroviny. Klíčová je voda, na severu z alpských ledovců, na jihu často filtrovaná přes vápenec či sopečnou horninu. Díky místním vinařstvím mají také možnost využít zajímavé sudy pro staření whisky, ať už sudy po Chianti, Amarone, Barolu či Marsale. Ve srovnání se Skotskem se do výsledné whisky výrazně propisuje také klima. Teplejší oblasti Itálie mají na svědomí vyšší odpar a „rychlejší“ zrání, což vede k vyzrálejším whisky již po několika letech.

Puni distillery

Průkopníkem je zcela jistě palírna Puni, která zde začala s produkcí single malt whisky jako první. Leží na samém severu země na pomezí hranic se Švýcarskem a Rakouskem a základní kámen byl položen v roce 2010. Jméno nese po místní řece Puni, která protéká Horním Vinschgau. Do moderní budovy ve tvaru kostky byly instalovány skotské destilační kotle z dílny ikonické firmy Forsythes či starý mlýn Boby Mill a v roce 2015 představila rodina Ebenspergerových svou první whisky Puni. 

Puni single malt získala za poměrně krátkou dobu své existence řadu ocenění a její typicky tvarované lahve s černými neprůhlednými vršky se vryly do hlavy nejednoho whisky nadšence.

Strada Ferrata

Strada Ferrata je druhou palírnou v Itálii, která byla primárně vybudována za účelem výroby whisky. Další palírny jsou palírnami grappy nebo brandy, které časem začaly vyrábět rovněž whisky. 

Palírna Strada Ferrata otevřela své brány až v roce 2020 a s destilací začali 11. února 2021. Na svou první whisky tedy stále čekají a dá se předpovídat, že na letošní rok je plánováno první oficiální stáčení. Whisky zde leží v klasických sudech po bourbonu a po sherry, ale experimentuje se také se sudy po italských vínech či pivu. Zároveň zkouší i netradiční druhy dřeva, jako je třešeň nebo akát.

Psenner Eretico whisky

Palírna Psenner se nachází v jižním Tyrolsku a funguje od roku 1947, kdy začala destilace grappy. První destilace whisky jsme se dočkali až v roce 2017. Palírna rodiny Psennerů má na svědomí single malt whisky Eretico, o které tvrdí, že je to první italská single malt whisky. No, asi to bude o debatě s Puni, to je ale důležité především pro marketing než pro samotnou whisky. Sedmiletá Eretico single malt prokázala, že rodina rozhodně umí dělat whisky, když ve slavné Whisky Bible 2023 Jima Murrayho obdržela neskutečných 94,5 bodu. Whisky zrála v sudech po sherry a po grappě.

A u téhle výjimečné láhve dnešní výlet po cestách whisky zakončíme. Máte své oblíbené whisky z Francie nebo Itálie? 

Kudy teče whisky – přečtěte si další články:

Kudy teče whisky č. 1: Protinožci a whisky? Rozhodně ano! (Austrálie a Nový Zéland)
Kudy teče whisky č. 2: Taiwan a jeho místo na whisky mapě
Kudy teče whisky č. 3: Whisky z Číny​
Kudy teče whisky č. 4: Whisky z Indie
Kudy teče whisky č. 5: USA? Jack a Jim nejsou jediní hráči
Kudy teče whisky č. 6: Izrael či JAR? Ano, i tady najdete palírny whisky
Kudy teče whisky č. 7: Whisky z Japonska
Kudy teče whisky č. 8: Whisky v každém koutu Evropy? – tento článek jste právě přečetli
Kudy teče whisky č. 9: Whisky z Německa a zemí Beneluxu
Kudy teče whisky č. 10: Whisky ze Skandinávie a Islandu
Kudy teče whisky č. 11: Irská medicínka, návrat domů
Kudy teče whisky č. 12: Whisky ze Skotska