Historie cocktail parties: Z domu do baru a zase zpátky

Člověk je tvor společenský a tak je pro něj setkávání odjakživa přirozené. S postupem času se součástí této aktivity staly i různé nápoje. Kde se ale vzal fenomén koktejlových večírků, typických pro anglosaský svět? A jak se vyvíjel? Na to se podíváme v tomto článku.

Koktejly a prohibice

Za zakladatelku tradice se obecně považuje madam Walsh ze St. Louis, před kterou tu ovšem byla jistá madam Dana. Ta na konci 19. století uspořádala podzimní setkání nad mísou eggnogu (recept zde). Madam Walsh pak v březnu 1917 na její počest pozvala do svého sídla 50 hostů na hodinu pití a veselí a nazvala ji Cocktail party. Při této příležitosti podávala drinky jako Bronx, Sazerac nebo Gin Fizz. Šlo o nový a zajímavý koncept. A protože madam Walsh byla hybnou silou místního společenského života, zmínka o této události se dostala i do lokálních novin.

Cocktail parties se týkaly spíše vyšší třídy a záhy je zasáhl tzv. Volsteadův zákon a následně 18. dodatek americké ústavy. V roce 1919 byla v U.S.A. zavedena prohibice a z nákupu a prodeje alkoholu se stal tvrdě postihovaný trestný čin. 

Kromě zlaté éry americké mafie a cestování za alkoholem na Kubu měla ale prohibice i další zajímavý efekt. Poprvé v dějinách se muži a ženy hromadně setkávali v barech, pili a bavili se. Před zákonem jsme si všichni rovni a platí to i pro jeho porušování. Prohibice trvala až do roku 1933.

Zlatá éra koktejlů

Hospodářská krize ani pomalu se blížící druhá světová válka veselí s přáteli moc nepřály. Změna přišla (i díky ekonomickému růstu) až po válce. Na počátku 50. let ožila americká předměstí, kam se mladé páry často stěhovaly kvůli levnějšímu bydlení. To s sebou neslo odloučení od center zábavy, začlenění se do nového sousedství a navazovaní přátelství. A právě k tomu se perfektně hodily koktejlové večírky.

Paní domu se začaly předhánět s drinky a občerstvením. Byla to také vítaná příležitost vyvětrat lepší šaty a oslnit příchozí. Tuto situaci podpořila i rostoucí nabídka zboží určeného primárně pro koktejlové večírky (brčka, paraplíčka, užívání přídavného jména „cocktail“ skoro na vše). Období 50. a 60. let 20. století lze v Americe označit za zlatou éru cocktail parties, jaké známe ze starých filmů.

Každý trend časem ztratí sílu a s večírky tomu nebylo jinak. Pokles zájmu přišel v 70. a 80. letech. Podíl na tom měla jistě ženská emancipace, kdy stále více žen odmítalo zůstávat jen v domácnosti, začínaly pracovat a budovat si vlastní kariery. Část „viny“ nese určitě i lidská pohodlnost a celková změna konvencí. Setkávání se totiž přesunulo ke grilům, pivu, vínu a jednodušším míchaným koktejlům: zdravíme Rum & Coke a Whisky & Soda. Život se také začal vracet do barů, diskoték a klubů.

Moderní koktejlová renesance a hometending

Mírná renesance pití koktejlů začala na počátku milénia. Pomohl rozmach internetu a snazší cesta k informacím i rozvoj barové kultury obecně. Koktejlové bary se začaly těšit většímu a většímu zájmu a rostla i edukace jejich hostů. Na setkáních s přáteli se začaly v létě objevovat koktejly jako Mojito, Cuba Libre a Gin & Tonic. 

S nástupcem sociálních sítí se znovu objevuje snaha předvést se nejen hostům doma, ale celému světu. Není to ovšem cesta klasických koktejlových večírků jako v minulosti. Jde spíše o neformální setkávání. Už to není cocktail party, už to je domácí bar – v angličtině se vžil termín hometending, tedy bartending at home. Šejkr dnes najdete i ve větším supermarketu, led na každé benzínce a o šířce nabídky destilátů, likérů a sirupů ani nemluvě. 

Koronakrize nás postavila před podobný problém, jakému čelila generace Američanů stěhujících se na předměstí v 50. letech 20. století. Jsme odříznutí od veřejné zábavy a barů, ale tentokrát je to nedobrovolně. Pokud to pravidla dovolí a setkáte se s přáteli, můžete jednoduše připravit nějaký ten koktejl doma. A nemusí být jen alkoholický… V magazínu Alkohol.cz najdete inspirace víc než dost.