Report z Whisky festivalu Malá Morávka 2023

O víkendu 21.- 22.4. se konal již 12. ročník whisky festivalu v Malé Morávce v krásné lokalitě Jeseníků. Dva dny plné skvělé whisky a skvělých lidí! A já jsem u toho nemohl chybět, takže pro vás mám report, který vás třeba navnadí a za rok se tam společně potkáme.

Pátek, whisky svátek

Páteční program začal otevřením whisky baru v 17 hodin. Při registraci obdržel každý účastník v ceně vstupenky (550 Kč) sklenku Glencairn s logem festivalu, notýsek pro tasting notes, propisku a lísteček v hodnotě 100 korun. Zároveň tu byla možnost si zakoupit i další festivalové lístečky, které člověk následně využil k nákupu whisky. Další den jsme v rámci vstupného dostali ještě porci skvělého haggisu a uvítací panák GlenAllachie 12! Ale zpět k pátku…

První pohled na festivalový bar vykouzlil každému whiskaři úsměv na tváři - no někteří se doslova šklebili od ucha k uchu. Výběr whisky byl opravdu obrovský, včetně limitek či stáčení již dávno minulých, a to vše za velmi přátelské ceny. Více než 500 lahví seřazených podle regionů, od whisky izraelských, přes taiwanské, americké, české a samozřejmě irské a skotské. 

Kromě volné zábavy na baru byla možnost i letos využít některou z řízených ochutnávek, kterých letos proběhlo 9, z toho 5 masterclassů a 4 festivalová okénka. Účastnit se všech bylo možné, časově se nepřekrývaly, nicméně do toho šli nejspíše jen ti nejstatečnější. Já jsem si pro pátek zvolil Masterclass Jirky Horáčka s názvem Palírna a whisky Arran, jak je neznáte. Sladovou whisky z ostrovů doplnilo párování s vybranými sýry. Bohužel, ačkoliv salonek je nádherný, prosklený, s parádním výhledem na sjezdovku a okolní Jeseníky, nachází se přímo vedle restaurace a oddělen je pouze zástěnou bez dveří. Hluk z restaurace tak výrazně rušil a jelikož jsme v salonku seděli až úplně vzadu, neměli jsme z výkladu prakticky nic i přesto, že Jirka měl k dispozici mikrofon. To mě osobně dost mrzelo, protože jsme tím pádem prožili v podstatě neřízenou degustaci. Něco málo jsme tu a tam rozuměli, ale nakonec jsme místo neustálého nastražování uší zvolili soustředění na whisky. 

Osazenstvo mělo za úkol určit pořadí whisky, ale také určit, které sýry chutnaly a který se hodil ke které whisky nejlépe. Sýry byly famózní, whisky taktéž, zejména Arran Cream Sherry Cask Finish z roku 2006 byl zajímavý. Stejně tak mile překvapila 18letá varianta z roku 2015. I přes zmíněné neduhy jsme z degustace odcházeli nadšení a připravení okamžitě porovnat své dojmy ze starých Arranů se současnou produkcí na baru.

Času ale bylo málo, protože hned po sedmé hodině startovalo okénko Martina Kozubíka. Ten nás z ostrovů přenesl do trendy Campbeltownu, konkrétněji do palírny Glen Scotia. „Když není Springbank, musíme vzít zavděk Glen Scotiou…“ – asi tak nějak by se dala definovat současná situace v dřívějším hlavním městě whisky. V rámci okénka jsme před sebou měli stará plnění a úkolem bylo zodpovědět jednoduchou otázku - byla tráva kdysi zelenější? A myslím, že odpověď byla celkem jednoznačná. Alespoň já bych řekl, že v případě této palírny tráva zelenější rozhodně nebyla. 

Staré „skouši“ příliš nezaujaly. Vítězem pro mě byla Glen Scotia Legends of Scotia, whisky z nakuřovaného sladu v síle 50 % alespoň lehce pozvedla obočí. Po skončení jsme tak neváhali a vyrazili na bar spravit si chuť současnou produkcí, která je dle mého názoru výrazně lepší a Glen Scotia má před sebou jistě světlé zítřky. Dojem z této palírny hbitě napravila nejprve „festivalová osmička“ a následně jsem si pochutnal na Seasonal Release 2021, která dozrávala v silně vypálených sudech a Olorosu.

Z Campbeltownu jsme se pak vydali dál do Skotska i jinam a večer na baru byl velmi příjemný. Všichni debatovali se všemi, porovnávali vzorky, vyměňovali si zkušenosti a zážitky a celkově panovala velmi přátelská a uvolněná atmosféra. Festivalový bar zavíral své dveře někdy po půlnoci a ti co chtěli ještě zůstali sedět v hotelovém lobby, kde pokračovala debata do pozdních hodin. A ačkoliv nebyl bar, několik lahví whisky bylo vždy po ruce.

Ranní haggis v trávě

Sobotní program začínal brzo. Pro ranní ptáčata bar otevřel již v 10 hodin, hodinu poté jsme byli svědky oficiálního zahájení festivalu. Myslím, že spousta lidí na festival jezdí až v sobotu, třeba i kvůli páteční dopravě. A nejspíš proto je zahájení festivalu až druhý den. Ale vlastně nevím, jestli a proč tomu tak je, no, důležitější byla toho dopoledne opět nádherná atmosféra. 

Venku před barem se za slunečného počasí všichni shromáždili a do sklenky dostali nalito GlenAllachie 12. Velmi příhodně… Jak pravil i sám organizátor festivalu a velká whisky ikona v Česku, Petr Křenek: „No, je dvanáctý festival, tak čím jiným si připít než 12letou GlenAllachie.“ Následovalo tradiční porcování haggisu a velmi vtipně podaná „anglicko česká“ báseň slavného skotského básníka Roberta Burnse. Po přípitku jsme si pochutnali na skvělém haggisu, který Petr ještě zájemcům zalil whiskou.

Bylo opravdu nádherné počasí, horské sluníčko pěkně hřálo a tak se spousta z nás rozhodla strávit následující chvilky posezením na trávě, v klidu jsme si dojedli haggis a jen tak debatovali. O whisky, jak jinak. Třeba i s autorem nejrozsáhlejší české publikace o whisky, Whiskybraní, Svaťou Buchlovským, který je skutečnou studnicí znalostí a rád se s vámi o ně podělí.

Whisky za 50 liber porazila ikonu za 500!

Zpátky „do práce“ nás nahnala 13. hodina a slepá degustace Vládi Fogla. Opět v salonku u restaurace, ale tentokrát jsme se ujali míst vpředu, abychom vše dobře slyšeli. Cílem slepých degustací není úplně poznat, co pijete, jako spíš pochutnat si na whisky bez jakýchkoliv předsudků a informací. Člověk neví nic, jen to, že před sebou má whisky. Chutná nebo nechutná? Toť otázka hlavní. Samozřejmě vždycky je legrace i tipovat, a tak jsme všichni zkusili štěstí a kromě pořadí jsme i hádali použité sudy, procenta nebo konkrétní oblast a palírnu. 

Po degustaci přijde vždy ta nejzábavnější část, a to odhalení vzorků. A můžu vám říct, že tato slepá degustace nádherně potvrdila to, proč na ně chodíme. Osobně jsem z pěti vzorků celkem jednoznačně jako vítěze určil vzorek E. Ostatní whisky také nebyly špatné, ale zkrátka to „éčko“ mi celkem jasně zvítězilo. A co jsme se bavili s okolními účastníky, rozhodně jsem nebyl sám. O co větší překvapení pak bylo, když nám byl vzorek C odhalen jako Springbank 12 Green v hodnotě cca 400-500 liber! „Aha, tak to bych nečekal, ten mi nepřišel kdoví jak super“, pomyslel jsem si a s obrovským očekáváním upřel zrak na vzorek E. 

Chvíle napětí a vzorek E byl odhalen jako Borders Single Grain! „Cože? To není možný…“, pomyslel jsem si s obrovským údivem ve tváři. Chvilku jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, až jsem se nakonec začal usmívat a říkat si, že to je vlastně krásný. A že přesně kvůli tomuhle jde člověk na slepou degustaci. Ještě dlouho po skončení jsme se s ostatními bavili o tom, jak by asi vypadaly naše žebříčky, kdyby degustace nebyla slepá a my dopředu věděli, s kterými whiskami máme tu čest. Kde by skončila „noname“ single grain se nedozvíme, ale že na aukcích nebudeme vyhledávat Springbank 12 Green je celkem jasné. Hahá, to jsme se zase parádně nachytali!

Zlatý hřeb večera?

Po vydatném obědě a dlouhém debatování jsme už byli nedočkaví na Masterclass Petra Křenka. Původně nás měl světem GlenAllachie provést Declean McCrossan, ale ještě před konáním festivalu bylo oznámeno, pokud se nepletu, že už v GlenAllachie nepracuje. Nicméně Petr je u nás ikona a v Čechách člověk nejpovolanější k tomu nám ukázat krásy palírny ze Speyside.

Ve sklenkách nás čekaly nádherné kousky z dílny Billyho Walkera, legendárního master blendera a spolumajitele palírny GlenAllachie, který se již výrazně zapsal do srdcí milovníků skotské sladové svým předchozím působením v palírnách GlenDronach, BenRiach a Glenglassaugh. První tři vzorky byly nedávné novinky, které oslavují 50 let Billyho působení ve whisky průmyslu a odrážejí jeho práci a charakter palírny. 

Trojice s názvy Past, Present a Future mě osobně přímo nadchla, a to včetně 4leté GlenAllachie Future, první vydané whiskou, kterou již přímo destiloval Billy Walker. Jde o nakouřený destilát ze sladu s hodnotou 80PPM! Krásná, plná whisky s nekončícím přívalem kouře, pěkně vybalancovaným se sladkostí. U whisky ze sudů po žitné bych to nečekal, ale vážně mi moc chutnala a byla pro mě největším překvapením. Přesto pomyslnou korunu u mě získala GlenAllachie Past - 16letá single malt ze sudů po sherry. Na tu mohutnou sherry  bombu budu ještě dlouho vzpomínat! Ani MacNair’s Lum Reek v sudovce a GlenAllachie Cuvee Vintage nezklamaly a sám jsem si tuto degustaci určil jako tu s nejkrásnějšími whiskami. Je potřeba poděkovat Petrovi za možnost je vůbec ochutnat, protože jejich ceny jsou v současné době hodně nahoře, takže opět, cena 800 korun za Masterclass byla velmi velmi přátelská.

Bohužel, více Masterclassů či okének už jsem na programu sám neměl, ale těšil jsem se na večerní klábosení o whisky s přáteli a se všemi těmi stejně „postiženými“. Během celého sobotního dne probíhalo v zadní části areálu grilování, kde byla možnost si na chvíli odpočinout, posedět s kusem masa či klobásy, no a třeba si dát i čepované pivko, což jsem nejednou využil. Žádné ​v​ětší fronty jsem nezaznamenal ani u jídla, ani u piva, a dokonce i bar s whisky obsluhoval velmi rychle, takže je jistě namístě v tomto ohledu pochválit organizaci. Kromě grilu byla možnost se občerstvit i v hotelové restauraci, která také fungovala spolehlivě a jídlo bylo chutné. 

Trochu se stydím přiznat, že jsem byl na festivalu v Morávce poprvé, ale jsem moc rád, že se konečně zadařilo a rozhodně rád vyrazím i za rok. Vše, co jsem o festivalu slyšel, byla pravda. Přátelská, skoro až rodinná atmosféra, všichni milí a ochotní se zastavit, popovídat, sdělit si své zkušenosti, poradit či poučit. A nebo vám třeba i jen tak nalít ze své láhve… Jo, taková rodinná pohodička, všichni se usmívají a každý si povídá s každým. Na Morávku se můžete vydat klidně sami, ale tam už sami nebudete.

Moc děkuji všem účastníkům za super víkend! No a s kým se uvidím za rok?