Rada nejen pro Alenu: JAK ARCHIVOVAT WHISKY

7. 8. 2019 | Alex Mikšovic

Koncem června se na nás obrátila Alena V. s žádostí, abychom jí poradili s výběrem dárku k desátému výročí krásného vztahu s přítelem, díky němuž se letos narodil synek Richard. Měla jednak podmínku, aby na etiketě byla desítka, jednak vizi, že otec a syn si láhev otevřou, až Ríšovi bude osmnáct. Láhev jsme vybrali (Talisker), doručili, ale nestačili jsme Aleně vysvětlit, co je třeba udělat, aby v té láhvi - když to přeženeme - po osmnácti letech ještě něco bylo. A protože nám podobné otázky kladete často, zde je odpověď nejen pro Alenu…

Láhev whisky se ukládá nastojato. Důvody jsou dva a oba souvisí se zátkou. 1. Na rozdíl od vína je destilát díky vyšší voltáži (objemovému procentu alkoholu) vůči korku agresívní a narušil by ho. 2. Korek sám je upraven k mnohanásobnému použití (v případě vína jednorázovému) a jeho těsnost je v důsledku toho nižší. Dáváme tedy přednost vertikální poloze láhve, přestože i tady číhá příslovečný podíl andělů, který je sice mnohonásobně nižší než u sudu, jehož dýchací plocha je naopak mnohonásobně větší, než v případě láhve, ale i u ní se s ním musí počítat.

Sběratelé s oblibou řeší problém zavoskováním zátky. Metoda nepostrádá jisté romantické rysy (zejména když otisknete do vosku pečetní prsten, pokud ho máte), bohužel ale znamená nebezpečí pro vzhled kapsle a její originální překrytí. A to nelze pominout zejména v případě láhví investičních, u nichž se oceňuje původní optika. Druhá metoda je vůči ní šetrná, ale zase se připravujete o tu romantiku. Na trhu je běžně dostupný Parafilm. Práce s přilnavou fólií této značky je jednoduchá, účinek stoprocentní, aplikaci je však potřeba uskutečnit velmi pečlivě, aby vypadala přijatelně. (Podrobný návod ulovte v jakémkoli prohlížeči.)

Láhve určené k archivaci zpravidla nemívají šroubovací uzávěry. Pokud ano, lze použít obě metody, Parafilm je vhodnější. Před aplikací ale nezapomeňte pečlivě utáhnout uzávěr, který je vybaven fólií z potravinářského plastu. Ten se bohužel časem unaví, takže je vhodné ho tu a tam dotáhnout a jeho ochranu obnovit.

Úbytek obsahu není jediný problém, který na sběratele či investora čeká. Dalším nebezpečím je relativní vlhkost prostředí, v němž je láhev uložena. V tomto případě dochází k dnes tak frekventovanému střetu zájmů. Platí totiž, že čím je teplota prostředí nižší, tím je i odpařování z láhve nižší. A právě nižší teplota může vést k vyšší vlhkosti, což ohrožuje především etiketu láhve. Její uložení do vzduchotěsného obalu může pomoci, ale jak potom taková sbírka vypadá? Ale to už je na rozhodnutí sběratele či investora.

Na samý konec jsme si nechali vliv světla, zejména ultrafialového záření. Je schopno rozkládat některé pigmenty a tak do jisté míry ovlivnit barvu destilátu, ať už je sklo láhve vodojasné nebo barevné. Pomoc je snadná. Buď neprůhledná skříň, nebo původní obal láhve.

Tak to je všechno. A pokud jste zvědaví, jak Alena s dárkem uspěla, tak tady je citace z esemes: „Dárek se líbil moc. Oslava byla vskutku jednoduchá, přeci jen v šestinedělí se toho moc dělat nedá. Ještě jednou děkuji za pomoc při výběru.“

Nu, a my jsme tímto článkem dovedli obchodní případ do konce…ale možná, že ne tak docela. V roce 2037 u vás, Alenko, někdo od nás zazvoní!