skladem ihned k odběru
položek v nabídce
je průměrná doba doručení
Skotsko 2024, DEN 3: Strathisla je vždycky fajn (Strathisla a Glen Moray)
Další den ráno jsme přejeli do městečka Keith, kde jsme si dali rychlou snídani a na desátou byli v palírně Strathisla, domovině světoznámé míchané whisky Chivas Regal. Mnozí tvrdí, že jde o nejhezčí sladovou palírnu, a já musím souhlasit. Hned při příjezdu vás přivítají malebné pagody a vodní kolo, travička je jak malovaná a palírna sedí v krásném prostředí. Já osobně jsem tu byl potřetí, ale teprve ten den jsem se chystal na tour (ostuda). Před rokem jsme v palírně také byli, ale bohužel se prohlídka jaksi nevešla do programu (měli jsme raději vynechat ten proklatej Macallan Boutique - viz článek z loňska).
Opět nás čekalo velmi milé přivítání a tour si vzala na starosti Gemma. Nutno říci, že prohlídku mají udělanou moc pěkně. Je vidět, že Chivas do toho asi nalil dost peněz.
Velmi zajímavě udělané bylo úvodní video, které navíc nebylo s vloženým audio komentářem, ale příběh vyprávěla živě Gemma. To oceňuji a bylo to příjemnější než jen klasicky koukat na video. Také jsem byl rád, že tour se netočila až moc kolem Chivasky. Nic proti Chivasu nemám, ale do palírny Strathisla jsem jel především kvůli Strahisla single malt whisky. A ačkoliv byla světoznámá míchaná skotská zmíněna mnohokrát a byla i součástí ochutnávky, tour (ačkoliv základní) se bohatě věnovala i samotné Strathisle.
Tour výrobou je vždycky fajn, ačkoliv člověk slyší víceméně pořád to samé dokola. Kromě technikálií jsme se ale dozvěděli také o jedné tradici, o které jsme nikdy předtím neslyšeli. Tzv. „blackening“ je skotská svatební tradice. Pár dnů před svatbou jsou nevěsta a ženich uneseni/zajati a následně jsou zasypaní a polití vším možným, nejlépe co nejvíce nechutným. Tedy od zkažených vajec, rybích zbytků, hnoje a někdy i zbytky ze záparových kádí, což je v daném výčtu asi to nejpříjemnější. Hned jsme se ptali na možnost získat jeden kyblík s tím, že náš kamarád Pavel má za měsíc svatbu… Asi by nebyl problém si kyblík odnést, ale vzhledem k váze a zpátečnímu letu jsme si to rozmysleli.
Během závěrečné degustace jsme postupně ochutnali Strathislu 11 (distillery exclusive se zráním v sudech prvního plnění po bourbonu), Chivas Regal Extra American Rye Casks a nakonec 16letou Strathislu v sudové síle dozrávanou v sudech typu butt po koňaku. Abych byl upřímný, špatné nebylo nic, ale zpětně bych si ani na jednu nevzpomněl. Na co si ale rozhodně vzpomínám, to je následná ochutnávka v obchůdku, jehož součástí je i bar. Holky byly moc hodné a několik stáčení jsme mohli ochutnat jen tak. Mimo jiné i 18letou Strathislu, distillery exclusive se zráním v sudu prvního plnění po sherry. Byla opravdu skvělá, tedy alespoň z mého pohledu. Plná, mohutná, dost ovocná a stále živá, ale zároveň pěkně usedlá s trochou kandovaného ovoce, koření, dřeva a kůže. Bohužel její cenovka byla 195 liber, což by výrazně ukrojilo z mého rozpočtu, a tak jsem se ji s velkým sebezapřením rozhodl nevzít. Možná to byla chyba, ale já bych ji měl na pití. A to je přece jen stále výrazně více, než kolik chci za láhve na pití dávat (to bych si přece jen za ty peníze raději koupil svoji milovanou Dalmore King Alexander).
Strathisla je mi sympatická palírna a i tentokrát byla návštěva velmi velmi příjemná. Co trochu nechápu, je absence jakéhokoliv merche. Trička, mikiny, košile, šály, hrnky, notesy, ponožky, bundy, pláštěnky, cedule… No prostě nic. A když k tomu přičtu, že jde o domovskou palírnu Chivasu, tak to absolutně nechápu. Tričko Strathisla bych bral.
Koupačka a zpátky do práce
Ten den jsem si dovolil do programu zanést také aktivitu zcela mimo whisky. Zajeli jsme na pláž Hopeman West Beach. Počasí bylo pěkné, zataženo a zhruba 19 stupňů, takže došlo i na koupačku v moři. Celkem studené to bylo, ve vodě akorát psi a pár lidí v neoprenech, ale jako stateční hoši jsme tam vlítli. Na pár vteřin… Pak jsme si dali oběd v krásném Bootlegers baru, kde jsme si vážně pochutnali s výhledem na moře. Nějaké to pivko k tomu a už jsme zase byli lehce ve skluzu s programem. Nojo, holt zpátky „do práce“!
Dojeli jsme do Elginu, kde jsme se rychle ubytovali a honem šli omrknout obchůdek Gordon & MacPhail. Elgin je městečko, kde to pro tohoto známého nezávislého bottlera všechno začalo už v roce 1895, a tak bylo milou povinností se zde alespoň na chvíli zastavit. Výběr obrovský, personál moc milý a zrovna málo lidí tam také nebylo. Bohužel jsme měli opravdu jen pár minut. Mít na to třeba hodinku, asi bychom se nechali zlákat nějakou pěknou lahvinkou. Neměli tu pouze věci z produkce GM. Na policích se blýskalo i mnoho oficiálních stáčení všech možných palíren. Trochu mě mrzí, že nebyl čas. Byli jsme tam jak děti v cukrárně.
Glen Moray
Museli jsme ale jít, protože nás čekala tour v palírně Glen Moray, která se nachází přímo v Elginu, a tak jsme tam mohli dojít pěšky. To je vždycky fajn, protože nemusíte řešit řidiče a všichni si můžou dát do nosu. Harmonogram připomněl, že v místní palírně máme zamluvenou klasickou tour. A protože kluky znám (pořád chtějí pít něco extra), přikoupili jsme si ještě speciální limited edition flight na závěr.
V palírně produkují single malt whisky, a to jak nenakouřenou, tak nakouřenou, které ale věnují pouze dva týdny v roce. Palírna prošla před 8 lety výrazným rozšířením produkčních prostor a z původních 2 milionu litrů čistého alkoholu ročně se kapacita zvedla až na 8,5 milionu. To ji řadí k velkým palírnám. Tour jako taková byla, řekl bych, standardní. Vypíchl bych warehouse, kde byla moc příjemná ukázka sudů. U jedné stěny stály všechny možné typy sudů, které v palírně používají, a to otevřené, aby si každý mohl přivonět. Od bourbonu, přes sherry Oloroso, PX, Madeiru, rum, koňak, různá vína apod. S kluky jsme se shodli, že to bylo super si sudy takhle načichat a porovnat vůně.
V závěrečném tastingu jsme pak mohli ochutnat core range 15letou Glen Moray, a také Glen Moray Twisted Vine se zráním v sudu po cognacu. V rámci našeho přikoupeného Limited Edition tastingu jsme pak měli tu čest nachutnat 11letou sudovku s finišem po Amontilladu, 14letou sudovku s finišem po Amarone a nakonec 10letou Glen Moray s plným zráním v sudu po Oloroso.
Obecně musím říct, že whisky Glen Moray jsou super a podle mě jsou stále trochu nedoceněné. Zároveň je většina jejich základní produkce za velmi slušné peníze, a tak určitě doporučuji vyzkoušet. I zde byla možnost vlastnoručně si stočit láhev, ale ceny těchto „hand-filled“ lahví byly mimo. Nevím, ale zdá se mi, že částky u těchto „handfillů“ šly brutálně nahoru asi ve všech palírnách. Chápu, že jsou to limitky a single casky, ale podle mě to za to nestojí.
Z palírny jsme se ve velmi příjemné náladě procházkou vrátili do centra Elginu a zvolna navázali večerním posezením v místních krčmách Mucklecross a Granary. Jó posedět na závěr dne v pěkné hospůdce se studeným pivkem v ruce, to je vždycky dobrý nápad.
Jak probíhaly ostatní dny Petrovy cesty?
Den 1.: Whisky report z tour po palírnách
Den 2.: Rockstar v jídelně podruhé (Glenfiddich a Balvenie)
Den 3.: Strathisla je vždycky fajn (Strathisla a Glen Moray)
Den 4.: Sobota v tempu (GlenDronach, BenRiach a Benromach)
Den 5.: Neděle jako malovaná (Cragganmore a Glenlivet)
Den 6.: Královské sbohem (Royal Lochnagar)