Prosecco: Šumivá hvězda Itálie, která chutná především mladým

15. 10. 2014

Prosecco je vnímáno jako levnější alternativa francouzského champagne. Ve skutečnosti jde ale o víc. Také nejlepší vinice pro Prosecco stojí miliony eur. Ty nejdražší jsou v kopcovitém údolí Cartizze. Lehké, svěží, levné a vždy čerstvé šumivé víno oslovuje mladou generaci.

Co si vybavíte, když se řekne prosecco? Pokud především populární snadno pitelné a relativně levné italské šumivé víno, tak jste poměrně blízko, ale pod názvem Prosecco se skrývá mnohem bohatší svět.

V prvé řadě je Prosecco odrůda, původem nejspíše z Istrie, dohledatelná v historických pramenech už v polovině 18. století.

Z legislativních důvodů se jí nově říká Glera, ale v minulosti tomu bylo jinak. Prosecco je tak dnes hlavně názvem apelace, vymezené oblasti produkující víno a s tím souvisejících specifik, respektive apelací hned několika, nacházejících se ve dvou regionech Itálie: Benátsko (Veneto) a Furlansko-Julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia).

Tradičně to nejlepší prosecco pocházelo a stále pochází z kopcovité krajiny provincie Treviso a vinic v nadmořských výškách 200 až 500 metrů v okolí a mezi městy Conegliano a Valdobbiadene. Na vrcholu pyramidy kvality pak stojí jedno tamní "grand cru", malá samostatná apelace Cartizze.

Kvalita tamních vín se skrývá v počasí, rázu krajiny a dalších faktorech. Teplá léta, chladné zimy, výrazné skoky teplot mezi dnem a nocí a na kopcích dobře větrané vinice. V oblasti Valdobbiadene jsou vinice písčité, s větším či menším podílem vápence.

Místní kvalitní vína mají asi "nejtypičtější" projev, jaký si pod proseccem představíte - spíše bledá zelenkavě žlutá barva, víno velmi čerstvé a svěží, jemnější, lehčí a s docela nízkým alkoholem (okolo 11 procent), jemně florální, s dotyky citrusů a zeleného jablka. Šťavnaté, příjemně perlivé, vyvážené.

V závěru se někdy objevuje decentní mandlově nahořklý tón. Delší zrání na kalech a nižší výnosy mohou přinést důraz na ovocitost - hrušky, meloun, bělomasé broskve (ty mimochodem tvoří součást velmi oblíbeného koktejlu Bellini - dva díly prosecca a jeden díl broskvového pyré) - a vína jsou projevem o něco plnější, ale stále bývá projev spíše sympaticky jemný, elegantní. Totéž platí o Coneglianu, kde je ve vinicích více jílu a vína jsou trochu tučnější.

Drahý extra dry

Zajímavým fenoménem je Cartizze - nádherné vinice ve svazích ve vyšší nadmořské výšce, 106 hektarů spadajících pod Valdobbiadene a rozdělených mezi 140 pěstitelů. Hrozny zde vždy bez problémů dozrávají, sklízí se později, vína jsou plnější a důraznější.

A také v porovnání velmi drahá, běžně stojí dva až třikrát více než srovnatelné prosecco odjinud. Důvodem je maličká produkce a prestiž místa, hektar se zde (ne)prodává za podobné ceny jako v Champagne, milion eur je běžná částka; mluví se dokonce o nabídce 2,5 milionu eur, kdy majitel stejně neprodal.

Vína mohou mít tři různé podoby - fermo (calmo, tranquillo), frizzante a spumante. Fermo je tiché víno a není příliš časté, byť možná ještě před 100-150 lety taková byla většina. Frizzante je jemně perlivé, tlak v lahvi se musí pohybovat mezi 1-2,5 baru. Bublinky se zde typicky získávají metodou Charmat, tedy druhotným kvašením pod tlakem v nerezovém tanku, ale povoleno je dodat CO2 dosycením. Spumante musí mít tlak nejméně 3,5 baru a často se pohybuje spíše okolo pěti, v naprosté většině bublinky vznikají metodou Charmat a dosycení není povoleno.

Pokud jde o zbytkový cukr, prosecco bývalo ještě před šedesáti lety spíše sladké, až ve stylu Moscato d'Asti, ale postupně se stávalo sušším a především v posledních deseti letech, kdy výrazně soupeří v oblibě s šampaňským, se kategorii brut (0-12 g/l cukru) blíží čím dál častěji, dnes až třetinou produkce. Vyžaduje to nižší výnosy a plnější základní víno, aby celek byl harmonický.

Stále ale vína z téměř dvou třetin spadají do kategorie extra dry, tedy 12-17 g/l zbytkového cukru, přesto ta dobrá působí vlastně jen mírně nasládle a příjemně vyváženě. Nelze ani tvrdit, že jako brut jsou vína lepší, i ta nejzajímavější vína z nejlepších poloh jsou mnohdy extra dry. Nejen v případě slavného Cartizze je častá i kategorie dry, což je poněkud matoucím způsobem nejsladší z trojice, cukru 17-32 g/l.

Pohodové pití pro mladé

Prosecco těží především z čerstvosti, přístupnosti a přímočaré primární aromatiky, spíše než že by šlo o komplexní záležitosti, což ovšem nutně není negativum, účel plní více než dobře. Možná i proto jsou tato vína vnímána jako bezstarostné pohodové moderní pití, výrazně zasahují mladší klientelu, ne tak "nóbl" a exkluzivní jako champagne, snadněji pochopitelná i pro úplného laika, vína s lepším poměrem ceny a kvality a "chytrá volba".

Mimochodem, prosecco v posledních letech zaznamenalo obrovský nárůst, procentuálně meziročně produkce roste v dvojciferných číslech. V roce 2013 vzniklo přes 315 milionů lahví prosecca, což je poprvé více, než se vyprodukuje v Champagne. Ovšem v tržních cenách se přece jen pohybujeme někde jinde, kupříkladu v Německu se málokteré prosecco prodává za více než pět eur a trh táhnou čistě základní varianty.

Zdroj: http://www.ihned.cz