Příběhy, které píše whisky: Zaniklé a znovuzrozené palírny

Zaniklé palírny, v angličtině označované jako lost distilleries či silent distilleries, jsou palírny, které v minulosti ukončily produkci whisky. Některé byly pouze uzavřeny, jiné kompletně rozebrány nebo úplně zdemolovány a nahrazeny novými budovami. Whisky vyrobená v některých z těchto palíren však dodnes zraje ve skladech. A v současné době je velmi vyhledávanou investiční příležitostí i velkým lákadlem pro whisky nadšence. 

Jména jako Brora, Port Ellen, Rosebank, St. Magdalene, Glenury Royal, Convalmore, Banff, Glen Mhor a další vzbuzují nadšení, vzrušení a také pokušení nějakou láhev otevřít a ochutnat. Dnes se podíváme na to, co stálo za zavřením skotských palíren i na příběhy znovuzrození.

Doba whiskového temna

Období 80. let znamenalo pro skotský whisky průmysl těžké časy. Omezování výroby postupně vedlo k zavírání mnoha palíren, z nichž některé už výrobu nikdy neobnovily. A proč se výroba omezovala? Důvodů bylo více a nebylo to ze dne na den… 

Růst cen energií, světová ekonomická krize a také generace nových pijáků, kteří ztratili zájem o „tmavé“ destiláty (stařené destiláty jako whisky vnímali jako pití svých otců). To vše se valilo jako kámen na celé odvětví, ale reakce palíren byla pomalá a snížená poptávka se potkala s velkou nadprodukcí. V roce 1983  se společnost Diageo (tehdy DCL) rozhodla uzavřít 11 sladových palíren a jednu obilnou. Spolu s tím propustila přes 500 zaměstnanců. Nebyly to sice první ani poslední palírny, které v důsledku situace na trhu zavřely své brány, ale byla to patrně největší rána pro whisky.

Samotní konzumenti samozřejmě dlouho nic nepociťovali, protože „napáleno“ bylo dost a strategické palírny, produkující whisky do blendů, uzavřeny nebyly, takže třeba populární míchané whisky White Horse se situace prakticky nedotkla. 

Fenomén raritních whisky

Whisky ze zaniklých palíren byly zpočátku dostupné za běžné peníze. Až postupem času si lidé a prodejci uvědomili, že tyhle whisky už nikdo znovu nenaskladní a nedodá. Láhve začaly být považované za raritní. Stále se ale jednalo o velmi malý trh, protože v té době byla kategorie single malt ještě v plenkách.

V průběhu následujících let se ale začalo měnit smýšlení lidí o pití whisky a především sběratelství. Na situaci reagovala i společnost Diageo, která se ráda svezla na vlně nově vzniklé kategorie „whisky ze zaniklých palíren“. V roce 1995 poprvé představila řadu Rare Malts – vzácné whisky zahrnující také ty ze zaniklých palíren, jako například Glenury Royal, Millburn, Rosebank, Port Ellen či Glen Mhor. K lahvování těchto zaniklých značek se přidaly i další společnosti a nezávislé stáčírny. 

Sběratelství a sekundární trh nabíraly na obrátkách. Palírenské obchůdky, které měly slušnou alokaci těchto raritních lahví, musely poprvé omezit nákup na osobu a dokonce řešit podvodníčky, kteří obcházeli jeden obchůdek za druhým a skupovali zásoby Port Ellen či Bror. 

Do popředí zájmu se logicky dostaly také nezávislé stáčírny, jako je Gordon & MacPhail, které měly v držení zajímavé zásoby sudů z těchto palíren. Nezávislí „bottleři“ pomohli řadě palíren přežít nebo alespoň vydržet déle tím, že nakupovali velkou část nadprodukce. Není tak divu, že například patrně poslední zásoby whisky z palírny Coleburn stáčela právě společnost z Elginu. 

Trh se za poslední dekády hodně přeměnil a zformoval. Whisky ze zaniklých palíren atakují mnohdy až nesmyslné sumy. Je ale třeba zmínit, že odborníci k tomu dodávají jeden fakt: neřešíme tu jen to, že palírna skončila a její whisky už nikdy nebude. Stále je ve hře i kvalita whisky. A proto jsou některé zaniklé značky vyhledávanější více než jiné. Třeba Brora je krásným příkladem… 

V neposlední řadě mohou zaniklé značky i pomáhat, o čemž všechny přesvědčila společnost Diageo, když v roce 2023 uvedl na trh nejstarší stáčení z palírny Brora, a to 50letou whisky! Úplně první láhev byla v aukci prodána za 400 000 liber, tedy v přepočtu za asi 12 milionů korun. Všechny finance byly věnovány na charitu. Klobouk dolů..

Zpátky do toho: Znovuzrozené palírny

Po roce 2010 jsme byli svědky velkého whisky boomu. Vzniklo mnoho nových palíren po celém světě. A nejen to. Byly také oznámeny plány opět otevřít některé dávno zavřené palírny. Whisky nadšenci tak mohou jásat, že se opět destiluje v palírnách Rosebank, Brora či Port Ellen! 

Mohou ale jásat také ti, kteří utratili nemalé peníze za láhve v domnění, že už whisky z těchto palíren nikdy nebude? Bude cena jejich lahví nyní klesat? Stane se třeba za 20 let, že Brora, Port Ellen nebo Rosebank už nebudou vůbec vnímány jako zaniklé palírny? Patrně ano. Vždyť kdo by dnes hovořil třeba o palírnách Benromach či Knockdhu jako o zaniklých palírnách!? Přitom obě byly původně uzavřeny v roce 1983, podobně jako mnoho dalších. A teď​ to vypadá, jako by se nic nestalo… Benromach začala znovu pálit v roce 1997 od taktovkou Gordon & MacPhail, Knockdhu pod společností Inverhouse dokonce už v roce 1989.

Whiskaři se radují, že se ikonické palírny znovu otevírají. Znamená to, že i běžní smrtelníci budou mít možnost ochutnat jejich produkci, až se dočkáme prvních whisky. Ty z dřívějších dob budou, zdá se, stále nedostupné. Nově vypálená produkce by se ale po znovuotevření měla dostat k širšímu publiku. Ano, úplně první vydání budou patrně velmi žádaná a nemusí se dostat na každého. Na druhou stranu, časem se snad dočkáme i nějaké základní řady, kterou si budeme moci dovolit a běžně koupit. Kdo by se netěšil například na 10letou Broru či 12letou Rosebank? Osobně se nemůžu dočkat! 

Vždycky bude na stole debata o tom, zda produkce po znovuotevření bude dosahovat kvalit dřívějších dob. A porovnat láhve vedle sebe budou moci opět jen ti šťastnější… No, těšme se.

Přečtěte si i další články ze série:

Malt Mill, nejvzácnější whisky na světě?
Jim Murray - kontroverzní sexista nebo whisky génius?
Nejstarší whisky světa
Zaniklé a znovuzrozené palírny
Velikáni, kteří nedovedli odpočívat