Příběhy, které píše whisky: Velikáni, kteří nedovedli odpočívat

Mnoho osobností světa whisky se během své profesní kariéry stalo slavnými (tedy minimálně v těch našich zasvěcených kruzích). I přes to, že se rozhodli jednoho dne odejít do důchodu (či do ústraní), málokdo z nich si svůj zasloužený odpočinek skutečně dopřál. Zkrátka, když svoji práci milujete, nemůžete bez ní být. V dnešním článku série Příběhy, které píše whisky se zaměříme právě na trio takových legendárních „důchodců“.

Mark Reynier: Znovuzrození Bruichladdich

Začneme tím nejmladším z dnešní trojice. Vlastně by se mohl skoro urazit, že ho věkem sprostě řadím mezi důchodce. Na druhou stranu, být v dnešní trojici je také čest, takže by se snad nezlobil.

Mark Reynier je známý svou rolí při záchraně palírny Bruichladdich, která se nachází na skotském ostrově Islay. Vybudoval si jméno jako inovativní a odvážný podnikatel, když se rozhodl koupit palírnu na pokraji zavření a udělat z Bruichladdich jednu z nejoceňovanějších whisky na světě (kompletní pohádku si můžete přečíst ve starším článku této série). Po několika letech úspěšného působení Reynier v roce 2012 oznámil, že se stahuje do pozadí a nechává palírnu v rukách další generace.

Ale ani po svém „odchodu do důchodu“ se nikdy úplně nevzdálil z whisky světa. V roce 2017, poté, co palírnu Bruichladdich koupila francouzská společnost Rémy Cointreau, Mark, známý svou nezávislou povahou, oznámil návrat na scénu s novým projektem – palírnou Waterford v Irsku. Tam i nadále razil svou ideu terroiru a zaměřil se na tzv. single farm origin whisky, tedy whisky vyrobenou z ječmene z jedné jediné farmy. Značku také založil na naprosté, až skoro posedlé, transparentnosti. 

Jeho modré láhve budily pozornost a staly se předmětem mnoha rozvášněných debat. Bohužel, na konci roku 2024 se dostal do finančních problémů a budoucnost Waterfordu je nejistá. Mark se ale nevzdává a jak sám řekl, ještě není konec.

Jim McEwan: Mistr mistrů

Jim McEwan je jedním z nejvýznamnějších jmen v historii skotské whisky. Jim působil většinu profesního života v palírně Bowmore, nicméně řada whisky nadšenců si ho bude pamatovat především pro jeho práci v palírně přes zátoku, v Bruichladdichu. 

V roce 2012 oznámil svůj odchod do důchodu a whisky svět to téměř oplakal… Nicméně, jako mnoho jiných velikánů whisky, Jim se nechtěl zcela vzdát své životní vášně. Po svém odchodu do důchodu z Bruichladdichu se opět vrátil k výrobě whisky a započal nové projekty. Nejvýznamnějším z nich bylo jeho zapojení do nově vzniklé palírny Ardnahoe, kde pomáhal nastavit procesy již při samotném budování palírny. Práci odvedl skvělou, protože Ardnahoe loni vydala svou vůbec první whisky. Pětileté stáčení sklidilo veskrze velmi pozitivní kritiku a rozhodně je na co se těšit.

Tím ale Jim neskončil, zpět do důchodu se mu nechtělo, a tak se zapojil do výroby ginu a whisky v Cape Byron distillery. Daleko od Skotska, až v Austrálii, pomáhal nejen při výrobě populárního Brookie’s Byron Dry ginu, ale také se spolu s majiteli palírny pustili v roce 2019 do whisky! Bohužel, v Čechách Cape Byron whisky neseženeme, ale těším se, že jednou ochutnám. 

Alan Winchester: Srdcovka v důchodu

Alan Winchester je dlouholetým a vysoce ceněným palírníkem, jehož jméno je spjato především s palírnou Glenlivet, nicméně alespoň chvíli fungoval ve více než 20 palírnách. Během svého působení v Glenlivetu pomohl definovat charakter whisky a uvedl na trh řadu úspěšných stáčení. 

V roce 2015 Alan oznámil svůj odchod do důchodu. Všem bylo jasné, že během svého působení ve společnosti odváděl vynikající práci, která značně přispěla k její globální slávě. Ale i když se rozhodl pro odpočinek, jeho vášeň pro whisky ho nikdy neopustila. V roce 2018 se rozhodl vrátit k palírně jako poradce a pokračovat ve své práci s novou generací destilatérů, kteří byli hladoví využít jeho neocenitelné vědomosti.

O další 4 roky později se pak přidal k projektu nové palírny Cabrach, kde se mu daří zužitkovat bohaté zkušenosti. V říjnu roku 2024 se konečně dočkal a v palírně vytekl z destilačních kotlů první new make spirit. A podle slov Alana je to „great stuff“. I na whisky Cabrach se osobně moc těším, ale tady si budeme muset ještě pár let počkat.

Práce koníčkem

Nejen výše zmínění pánové jsou příklady toho, že lidé se zkušenostmi a láskou k řemeslu nikdy úplně nezmizí. I po oficiálním odchodu z aktivního působení mají stále co nabídnout nejen svým následovníkům, ale i světu whisky. Tyto příběhy dokazují, že whisky není jen nápoj, ale životní cesta, na které nikdy není úplně „hotovo“. Inu, je to zkrátka životní výhra, když je vám práce i koníčkem.

Připijme na tyto legendy a doufejme, že v nové generaci vyrůstají další a další podobní srdcaři. Podobnou celoživotní whisky cestu můžeme očekávat u nastupujících hvězd. Osobně bych vzpomněl třeba odchovance Jima McEwana, Adama Hannetta, nástupkyni ikonického Davida Stewarta, Kelsey McKechnie, či Nicka Savage, který se po zkušenostech v Macallanu nyní věnuje whisky v Bladnochu. Přeji hodně zdaru a dlouhou, nikdy nekončící kariéru!

Přečtěte si i další články ze série:

Malt Mill, nejvzácnější whisky na světě?
Jim Murray - kontroverzní sexista nebo whisky génius?
Nejstarší whisky světa
Zaniklé a znovuzrozené palírny
Velikáni, kteří nedovedli odpočívat