Nejlepší způsob, jak pít koňak? Ten, který vám nejlépe vyhovuje

Žiju tak dlouho, protože piju arménský koňak. To prohlásil Winston Churchill, když po něm chtěli recept na dlouhověkost. Vzhledem k tomu, že se dožil jedenadevadesáti let, mohl si takový bonmot dovolit.

Napoleon sice tak požehnaného věku nedošel, ale soudky se svým milovaným nápojem si nechal zabalit i při odjezdu na poslední výpravu. Jak známo, skončila neslavně na ostrově Svaté Heleny, a ani koňak nedokázal císaři zachránit život.

Když už jsme u Napoleona, další, už méně známá a také méně zprofanovaná legenda praví, že to byl právě on, kdo objevil, že má-li být dobrý koňak skvělým koňakem, musí zrát alespoň šest let. Právě tak dlouho pobýval totiž na jednom ze svých válečných tažení, a když se vrátil domů, nestačil žasnout, jak se pálenka, jež na něj čekala doma v sudech, proměnila. Mimochodem, ty sudy byly určitě vyrobeny z limousinských dubů.

Na kostce ledu?

Sudy ze sošných dubů, jež rostou ve francouzském kraji Limousin, dvojitá destilace, specifické odrůdy hroznů, jež zrají výhradně na vinicích Grande Champagne, Petite Champagne, Borderies, Fins Bois, Bons Bois a Bois Ordinaires, rozkládajících se na kopcích v okolí francouzského města Cognac…

Každý zavilý vyznavač zlatavého nápoje i o pravé půlnoci probuzen vypočítá kritéria, která jsou už více než sto let zakotvena v zákoně a jež musí být podle pravidel BNIC (Bureau National Interprofessionnel du Cognac) splněna, má-li být pálenka nazývána francouzským koňakem. A pak hned začne diskutovat o tom, jak onen nápoj servírovat a popíjet. Na kostce ledu? Vychlazený na minus 20 stupňů, anebo pokojové teploty?

 „Nejlepší způsob, jak pít koňak, je ten, který vyhovuje vám,“ usmívá se Philippe Saint Romas. Šéfkuchař, jenž šest let působí ve službách Rémy Martin, výrobce luxusních francouzských koňaků, si nepotrpí na legendy. Obědové menu, které ovšem podává hostům ve firemním klubu v Cognaku, je malá symfonická báseň - slovem, obrazem i chutí.

Zatímco "alianci lososa s chřestem" a "křepelky na zeleninovém lůžku" servíruje se sklenkou vybraného vína (také z firemních vinic), "fantazie na karamelové a ovocné téma" je korunována koňakem Rémy Martin Centaure de Diamant.

"Především myslím na harmonii. Aby se chutě a vůně doplňovaly, podporovaly, ale nepotlačovaly," říká. "Například Centaure de Diamant je výborný při pokojové teplotě, dezert jeho chuť ještě rozvine. Pokud však chcete objevit ještě další roviny tohoto koňaku, ochutnejte ho na kostce ledu."

Není koňak jako koňak

Philippe Saint Romas spolupracoval s takovými mistry, jako jsou Dominique Bouchet nebo Alain Ducasse, a sbíral zkušenosti v řadě luxusních francouzských restaurací. Šéfkuchař, který dva roky vařil také pro prezidenta Jacquese Chiraka v Elysejském paláci a jehož loni Paul Bocuse jmenoval "mistrem kuchařem Francie", a přijal tedy do klubu 330 nejlepších kuchařů světa, nedrží dlouhé proslovy.

Nad Napoleonem jen mávne rukou, víc ho zajímá současnost. "Hrozně rád vymýšlím nové postupy. Ty ovšem určují především kvalitní suroviny, jež kupujeme od místních farmářů a výrobců," shrnuje lapidárně.

A pak už za něj mluví všechny ty důmyslné jednohubky s lososem, dortíčky z foie gras, z krevet či kozího sýra, ty rafinované minidezerty s parmezánem nebo čokoládou, jež hosté při degustační návštěvě pozemků, výroben, domů a sklepů firmy Rémy Martin společně s koňaky ochutnávají. Každý recept je samozřejmě originál, ovšem nezapomeňme - v kuchyni Philippa Saint Romase hraje prim vždycky koňak. A ne ledajaký.

Zdroj: http://www.ihned.cz