Ginový průvodce: Nejznámější ginové drinky - Gin&Tonic

Gin s tonikem je velmi populární nápoj, který zvládne namíchat úplně každý. Jde dokonce o tak oblíbený nápoj, že se jeho název časem zjednodušil na pouhé GT nebo gétéčko. I když se na první pohled může zdát jeho příprava triviální, opak je pravdou. K namíchání perfektního ginu s tonikem je potřeba brát v potaz hned několik faktorů, které mohou výrazně ovlivnit celkovou chuť drinku. 

Jsem Honza Vlasák a v následujícím článku vás provedu všemi dílčími aspekty a pomůžu vám pozdvihnout úroveň vašeho ginu s tonikem. Nicméně stále platí to, že ten nejlepší gin s tonikem je ten, který máte zrovna v ruce. Pro rychlou cestu k osvědčenému drinku mrkněte na článek Recept na drink Gin & Tonic.

Všechno začalo u chininu

Chinin je přírodní látka - alkaloid, který je využíván v medicíně jako základní antimalarikum a získává se z kůry chinovníku. Do Evropy se kůra rostliny dostala pravděpodobně ze španělských kolonií v Jižní Americe, kde se o jejích léčivých účincích dozvěděli Evropané od domorodců. První zmínky o chinovníku a jeho léčivých účincích se v Evropě objevují v první polovině 17. století. Nejprve se k léčbě malárie používal seškrábaný prach z kůry, který obsahoval chinin. První úspěšnou izolaci chininu provedl francouzský chemik Pierre-Joseph Pelletier v roce 1820 a od 1823 se začaly vyrábět chininové tablety, které byly pro léčbu malárie mnohem praktičtější. 

S malárií se potýkali i britští vojáci v indických koloniích. Prach z kůry i čistý chininový prášek byl ale velmi hořký, proto se ho rozhodli rozmíchat s dovezeným ginem a cukrem. Zajímavé je, že chinin je špatně rozpustný ve vodě, ale mnohem lépe se rozpouští v alkoholu. I to byl pravděpodobně důvod, proč vojáci míchali prach právě takto.

V první polovině 19. století se pěstování chinovníku rozšířilo do dalších koutů světa a původně velmi drahá látka zlevnila a stala se dostupnější. Netrvalo dlouho a na světě se objevil první nápoj s obsahem chininu. První komerční tonik na trh uvedl Erasmus Bond v roce 1858. V roce 1870 pak přišel na svět první perlivý tonik od dnes již legendární značky Schweppes.

Na výběru toniku záleží

Podstatu toniku nejlépe vystihuje citát z reklamní kampaně značky Fever-Tree: „Jestli jsou ¾ vašeho drinku limonáda, používejte tu nejlepší.“ Protože tvoří většinu výsledného drinku, měli bychom výběru toniku vždy věnovat náležitou pozornost. 

Po roce 2005 nastal rozmach prémiových limonád, tudíž je dnes možnost vybírat z velkého množství různých značek, příchutí i perlivostí. Někteří palírníci si dokonce vytvořili speciální tonik přesně na míru svému ginu a stejně tak si odvážní gurmáni začali vyrábět domácí tonik. Pro snazší orientaci bychom si toniky mohli rozdělit na klasické a ochucené.

Klasické toniky poznáte snadno už podle názvu. Budou nejčastěji označeny jako „Indian tonic water“ nebo jednoduše „tonic water“ bez dalších přídavných jmen. U klasických toniků se klade větší důraz na chinin a tedy typickou hořkost limonády. Jde o univerzální možnost, která bude fungovat s drtivou většinou ginů. 

Výborně chutnají s giny s výraznými citrusovými nebo bylinnými tóny, protože chuť ginu nepotlačují, ale doplňují. Mezi nejznámější značky patří už zmíněný Schweppes, výrazněji hořký Thomas Henry, naopak nasládlejší 1724, East Imperial s nejvyšším obsahem chininu a nebo citovaný Fever-Tree. Mezi klasické toniky můžeme zařadit i light a slim toniky s nižším obsahem cukru.

Ochucených toniků přibývá na trhu jako hub po dešti. V chuti většinou vystupuje příchuť na úkor hořkosti, takže ideálním partnerem bude gin se stejnými nebo podobnými ingrediencemi, aby se chutě vzájemně podporovaly. Jinak by se mohlo snadno stát, že tonik gin přetlačí a vznikne vám nevýrazná limonáda s alkoholem. Sázkou na jistotu k ochuceným tonikům je London Dry gin s důrazem na jalovec, který se dokáže prosadit i ve výraznějších příchutích. Velkým průkopníkem tohoto druhu toniků, který stojí za zmínění, je holandská společnost Double Dutch.

V každém případě ale platí, že tonik musí být před servírováním pořádně vychlazený. Příliš mnoho ginů s tonikem už padlo za oběť teplému toniku.

Vychutnejte si svůj oblíbený gin

Na otázku, jaký je ten vůbec nejlepší gin na míchání s tonikem je odpověď překvapivě velmi snadná: jakýkoli. Záleží na vás a na vaší chuti, takže se nebojte experimentovat ani s prémiovými giny. Jako vodítko vám mohou posloužit jednotlivé typy nebo dominantní chutě ginu. Sami zjistíte, který styl vám nejvíce sedí.

Označení London dry nesou sušší typy ginů. Dnes je tato kategorie nejoblíbenější a nejrozšířenější. Old Tom giny jsou většinou nasládlejší a velmi aromatické giny. V kategorii navy strength naleznete pořádné siláky s vysokým procentem alkoholu. Nazlátlý gin ze sudu můžete najít pod označením barrel aged. Na letních párty se v posledních letech rozšířily ochucené giny, které už zdaleka nejsou jen růžové. Velmi tradiční je trnkový likér na ginovém základu, sloe gin nebo praotec ginu, holandský genever. 

A v poslední době velmi kontroverzní a diskutovanou skupinou jsou nealkoholické giny. Možností stále přibývá a každá z kategorií nabízí mnoho skvělých produktů. Z naší nabídky si zaručeně vyberete.

Ideální poměr ginu a toniku a vhodné sklo

Faktem je, že žádný jediný správný poměr neexistuje. Záleží, na co máte chuť, jakou máte žízeň a co od svého ginu s tonikem očekáváte. Každému vyhovuje něco jiného a ani výrobci ginů se na tenhle tenký led nepouštějí. Podle průzkumů je dlouhodobě mezi konzumenty vůbec nejoblíbenější poměr jeden díl ginu na dva nebo tři díly toniku.

Pro servírování ginu s tonikem se nejčastěji používají 3 typy sklenic. Každá z nich má svoje výhody a hodí se k různým příležitostem.

Nízká sklenička (whiskovka) je ideální v případě že máte raději silnější drinky s vyšším poměrem ginu k toniku. Může být vhodnou volbou pro žíznivého konzumenta a nebo v případě, že chcete objevovat a vychutnávat neobvyklý gin, který nechcete pít samotný.

Vysoká sklenice (highball) je výhodnější v momentech, kdy si chcete svůj drink užívat déle, protože se do ní vejde více toniku. Nesporným plusem je také fakt, že v úzkých sklenicích déle vydrží bublinky.

Vinná sklenice (copa) je španělský příspěvek do gin-tonikové mixologie. Lehce se uzavírající tvar sklenice nejlépe drží aroma, tudíž při každém doušku si naplno vychutnáte aroma svého koktejlu. Díky jejímu tvaru se do ní lépe umisťují ozdoby a držením za nožičku můžete zpomalit rozpouštění ledu, jelikož se sklenička nezahřívá tělesným teplem.

Velkou roli v přípravě jakéhokoli nápoje hraje led. Čím větší kus ledu ve sklenici máte, tím déle vydrží a tím pomaleji ředí váš drink vodou. Pokud si chcete vyrobit blok ledu doma, stačí vám jakákoli plastová krabička, kterou naplníte převařenou nebo filtrovanou vodou a necháte zamrznout v mrazničce. Z bloku si pak opatrně odříznete libovolně velký kus, nejlépe vroubkovaným nožem. 

Pokud chcete posunout celý zážitek ještě o úroveň výš, nechte si namrazit i sklenici na váš drink a nebo ji před mícháním pořádně vychlaďte tím, že v ní lžičkou promícháte samotný led dokud se sklo neorosí. Nezapomeňte pak ale slít rozpuštěnou vodu než nalijete gin.

Kouzlo ozdoby

Říká se, že jako první se do ginu s tonikem dával citrón nebo limeta, kvůli obsahu vitamínu C, který je dobrý na kurděje. Toto tvrzení nemá žádné podklady, o které by se mohlo opřít, přestože nám může připadat logické. Je ale pravdou, že osminka/měsíček limety a nebo plátek citrónu je takový ultimátní žolík ozdob. Nezkazí totiž žádný gin s tonikem. 

Ozdoba vašeho drinku funguje především pro celkové aroma, k doplnění úžasné kombinace vámi vybraného ginu a toniku. Pokud použijete jako ozdobu jahody, tak vám nevznikne jahodový gin s tonikem, ale jahody vám přinesou sladké aroma připomínající teplé letní měsíce. Při výběru ozdoby můžete podpořit gin tím, že vyberete některou z ingrediencí použitých při jeho výrobě. Většina značek uvádí alespoň některé ze svých nejvýraznějších botanicals přímo na láhvi. 

Když je například při výrobě ginu použita pomerančová kůra, tak je vhodné použít jako ozdobu právě kůru a nebo plátek z pomeranče. Druhou možností je využít kontrast chutí a celkový drink doplnit o aroma, které mu chybí. Například citrusové giny výborně doplní lístek čerstvé bylinky, ať už máty, bazalky nebo koriandru a naopak u více bylinkových ginů je vhodná ozdoba kůra citrusu a nebo plátek kyselého jablka.

Recept na Honzův Gin & Tonic

Jestli vás zajímá, jaký mám nejraději gin s tonikem já, tak tady je můj recept.

Ingredience:

5 cl Nikka Coffey gin

15 cl East Imperial Burma Tonic

Pár tenkých plátků zeleného jablka

Postup přípravy:

Vysokou sklenici naplňte až po okraj ledem, odměřte ingredience a lehce odspodu promíchejte, abyste neztratili moc bublinek. Drink ozdobte třemi tenkými plátky zeleného jablka.

Teď už jen stačí vybrat kombinaci, která sedne právě vám. Pusťte se směle do zkoušení a ochutnávání. Jako tip pro velké nadšence doporučuji aplikaci Ginventory, ve které najdete ideální toniky a ozdoby ke spoustě ginů. Ve vašem kalendáři by také neměla chybět poznámka u 19. října, kdy se slaví světový den ginu s tonikem. Na zdraví!

Ginový průvodce Honzy Vlasáka – přečtěte si další články:

Ginový průvodce č. 1: Co je gin?  – tento článek jste právě přečetli
Ginový průvodce č. 2: Historie ginu
Ginový průvodce č. 3: Jak se vyrábí gin
Ginový průvodce č. 4: Chuťová mapa ginů
Ginový průvodce č. 5: Jak degustovat gin?
Ginový průvodce č. 6: Nejznámější ginové drinky - Gin&Tonic  – tento článek jste právě přečetli
Ginový průvodce č. 7: Investice do ginu
Ginový průvodce č. 8: Nejznámější ginové drinky - Martini
Ginový průvodce č. 9: Nejznámější ginové drinky - Negroni
Ginový průvodce č. 10: Gin ve světě - Anglie
Ginový průvodce č. 11: Gin ve světě - Skotsko
Ginový průvodce č. 12: Gin ve světě - Španělsko a Itálie
Ginový průvodce č. 13: Gin ve světě - Japonsko a zbytek Asie
Ginový průvodce č. 14: Gin u nás - české giny