Mezinárodní den piva i jednoho z nejoblíbenějších stylů IPA. Hned dvojí důvod k oslavě

První čtvrtek v srpnu se slaví Mezinárodní den IPA. A den poté Mezinárodní den piva. Co je to za svátky a čím naplnit sklenku na jejich počest? 

Pivo je nápoj starý více jak 6 300 let, pokud jeho vznik datujeme od prvních hliněných destiček s recepturami na jeho výrobu pocházejících ze starověké Babylonie a Mezopotámie. Od té doby se pivo v různých podobách pilo snad ve všech kulturách. Ale svůj mezinárodní den slaví teprve od roku 2007. Tehdy se pár přátel v kalifornském městě Santa Cruz rozhodlo uspořádat začátkem srpna malý svátek, posedět společně, užít si chuť piva, oslavit ty, kdo ho vyrábějí a servírují. 

Z lokální akce se stala mezinárodní událost, která se vždy první pátek v srpnu slaví v 50 zemích světa, ve více než 200 městech. Češi se do této tradice nikdy příliš nezapojovali. Možná proto, že v zemi s celosvětově největší spotřebou piva na hlavu, kde z hlediska statistiky každý včetně kojenců vypije i v těch slabších letech zhruba jedno pivo denně, se den piva slaví vlastně pořád. 

Co takhle ochutnat, kam sahají hranice pivního světa?

Přesto může být letošní 6. srpen, na který oslava vychází, důvodem okusit něco dosud nepoznaného. Nepít na množství, ale na chuť. A zjistit, že pivo nemusí být jen plzeňský ležák, případně nějaký ten Stout či Ale.

Počet malých řemeslných pivovarů u nás roste a stále přicházejí s novými pivními styly. Po vzoru zahraničních kolegů, kteří vytahují z hlubin zapomnění různé historické druhy.  

Anebo se naopak předhánějí, co vše lze dnes do piva přidat, jaké nové kombinace surovin použít. Hranice prakticky neexistují, různé druhy piv se zjemňují laktózou či ovesnými vločkami, používá se ovoce, bylinky, koření, káva, kakaové boby.  

Špaldové nebo žitné pivní speciály už nejsou raritou

Sladované i nesladované obilí už se neomezuje jen na ječmen, pšenici či žito. Třeba malý tuzemský pivovar Métaphore do svých rustikálních, dlouho zrajících piv hojně používá špaldu. Právě tato archivní piva od Jiřího Sládka (jemuž samotné příjmení předurčilo, jaké profesi se bude věnovat) mohou být nečekaným setkáním s neobvyklým nápojem, v němž se potkávají různé pivovarnické tradice.  

A jak lépe oslavit rozmanitost pivního světa i schopnost tohoto moku sjednocovat lidi různých povah i kultur než třeba poctivým a přitom neortodoxním ležákem od Métaphore. Uvařený je tradičním českým postupem na dva rmuty, jeho tělo ovšem netradičně proměňuje velký podíl surové špaldy a navíc celkový profil této svérázné dvanáctky dotváří fakt, že pivo leželo 5 měsíců v sudech po bílém burgundském víně. 

Výlet za kanál La Manche s  pivy nazývanými Pastry

Další nezvyklou odbočkou za běžný pivní obzor může být výlet mezi piva nazývaná Pastry, což je anglické označení pro dezert či cukrářské výrobky. Většinou se toto slůvko užívá ve spojení se silnými Stouty, případně kyselými ovocnými pivy, která se obohacují o nezvyklé přísady, jaké byste čekali spíše v dortu.  

Někdy pivovary usilují o co nejodvážnější kombinace surovin. Ale například pivovar Zichovec na léto nachystal dvě Pastry novinky, jejichž hlavní devízou je vyváženost.  

Dvaadvacetistupňový Stout jménem Cinnamon Roll jednak svými 9,5 % alkoholu jasně říká, že pro zichovecké zdaleka neplatí, že léto přeje jen lehkým pivům. Ale především ukazuje, jak krásně se dá spojit pražená, kávová chuť Stoutu se sladkostí javorového sirupu a skořice. Už jen zakousnout k němu skořicovou rolku, která mu dala jméno.  

Další novinka ze Zichovce, Tropical Smoothie, je sladkokyselý pivní „dort“ plný chutí, ale přitom vedle tradičních surovin pro výrobu piva využívá jen velké množství manga, marakuji a trošky vanilky. 

Oslava stylu, který změnil pivní svět navždy

Už o den dříve má vlastní svátek také jeden z celosvětově nejpopulárnějších pivních stylů. První čtvrtek v srpnu se připíjí na počest India Pale Ale neboli IPA. Tedy piva, která počátkem 80. let minulého století ve Spojených státech započalo pivní revoluci s dopadem na celý svět.  

Tehdy si první domácí vařiči piva zakládali malé pivovary v garážích – s cílem vařit pravý opak toho unylého světlého ležáku, jaký produkovala většina velkých amerických průmyslových pivovarů. 

Pivovarnická vzpoura s  britským Pale Ale vzorem a závody ve chmelení

A jaký jiný styl mohl být pro tuto pivovarnickou vzpouru vhodnější než původem britský Pale Ale či jeho silnější a nachmelenější bratříček India Pale Ale. Zatímco Angličané v 19. století vařili tato piva s důrazem na vyváženost sladového těla a bohaté hořkosti chmelů, Američané ostrovní dědictví oživili po svém.  

Ubrali na polotmavých sladech dávajících pivu sušenkové či karamelové chutě a naopak výrazně přidali na chmelení novými americkými odrůdami. Na počátku této cesty přitom stál vlastně omyl. 

Praotec moderních amerických chmelů Cascade byl dříve, než se stal základem výrazných amerických IPA, šlechtěn pro velké pivovary jako Coors. Ty v něm chtěli najít lacinější variantu dovážených německých chmelů do svých ležáků.  

Jenže místo jemného květinového aroma německých chmelů z vyhlášené chmelařské oblasti Hallertau se Cascade vyznačoval intenzivní citrusovou chutí. Pivovarským gigantům nevoněl, u řemeslných pivovarníků naopak spolu s dalšími odrůdami jako Centennial, Columbus, Simcoe či Citra rozpoutal během následujících dekád doslova závody v chmelení. 

V Čechách je IPA vlastně stále ještě nováček…

Do českých hospod vtrhl IPA výrazněji až před zhruba 11 lety, kdy pivovar Matuška začal vařit patnáctistupňový IPA nazvaný Raptor, jeden z prvních u nás.  

Tuzemského pivaře odkojeného ležákem toto pivo překvapilo hned v několika ohledech. Výrazně ovocnou, ale též pryskyřičnatou chutí, u které se zprvu nechtělo věřit, že pochází jen ze samotného chmele.  

A částečně také ze svrchního kvašení, při kterém se používají jiné kmeny kvasnic, a celý proces probíhá při vyšších teplotách, což také přispívá k ovocnému charakteru piva. Další šok byla hořkost. Zatímco český ležák má okolo 30 jednotek hořkosti zvaných IBU, u stylu IPA se tyto hodnoty běžně pohybovaly okolo 70 a výš. Dánský Mikkeller dodnes vaří pivo s 1 000 IBU. Není to jen kuriozita, je až nebezpečně pitelné. 

Moderní styl IPA oblaží chutě různými zajímavými příchutěmi

Dodnes styl IPA prošel mnoha proměnami. U moderních piv IPA se většinou méně chmelí na hořkost během varu, o to více chmele se však přidává takzvaně za studena, kdy se louhují především chutě a vůně. A těch je v nejnovějších odrůdách chmele požehnaně. Novošlechtěnec Sabro voní a chutná po kokosu, Strata po jahodách, Talus po růžovém grepu či růžích. 

Z kombinace několikanásobného chmelení za studena a využití ovesných vloček, které pivo zjemní a zakalí, se zrodila jedna z nejpopulárnějších odnoží IPA zvaná podle místa zrodu New England IPA neboli NEIPA. Tento hutný „chmelový džus“ s barvou a konzistencí, které opravdu mnohdy připomenou ovocné džusy, momentálně vládne světu silně chmelených piv. 

Tuzemské pivovary jako Zichovec, Sibeeria, Falkon, Černý potok či Chroust umí IPA na světové úrovni. Tak pozvedněte půllitry na počest piva, které pobláznilo jeho milovníky v honbě za novými chutěmi. A předtím než se napijete, nezapomeňte přivonět. Pivo dnes, víc než kdy jindy, působí snad na všechny smysly. 

Kde ochutnat nejvíc kousků? Vyberte si některý pivní festival

Jestli se vám sbíhají sliny, tak se ani nedivím. Možností je tolik, že ochutnat všechna dobrá řemeslná piva z naší republiky se snad nedá stihnout do konce života. Vždyť minipivovarů přibývá a přibývá. 

Pokud prahnete po bohaté ochutnávce, nejlepší je vybrat si nějaký pivní festival, kde se koncentrují řemeslné značky – pivních festivalů je mraky, ale těch menších s parádním výběrem zase tolik není. Obvykle jde o lokální akce, kde se ale sdružují samé dobroty.  

Nebo si můžete udělat malý domácí pivní festival. Vždyť u nás najdete kvalitních piv habaděj. Stačí si jen vybrat a koštovat.